Na obsah stránky

Město Přerov

statutární město

Vyhledávání


 

Šestnáctiletý spor o pastviny - Čtvrtiny

Lověšice měly obecní truhlici ve které byla veliká kniha s nápisem ''CZTVRINEN-PROZESSI", která obsahovala - z doby, kdy se psalo a hovořilo pouze německy - listiny z let 179l -1806 pojednávající o velikém sporu o ''moštěnské čtvrtiny'', které se rozkládaly podle lověšického pastviska, začínaly u moštěnských polí nazývaných ''Uherských'' a táhly se po věžecké hranici podle bochořských polí.

Zde měly právo společné pastvy poddaní z Lověšic a Horní Moštěnice.

Od pradávna se mezi Lověšicemi a Horní Moštěnicí rozkládaly lesy: Starý les lověšický a Les stonkový. Lesy byly příčinou častých sporů. Když v roce 1492 majitel panství Václav Skrbenský z Doloplaz prodal lověšickým poddaným lověšický hospodařský dvůr, povolil v roce 1493 svým zvláštním listem, aby na místě lesů vznikly louky,kterým se začalo říkat ''Čtvrtiny''. Poddaní z Horní Moštěnice, která byla řídící obcí moštěnského panství si dělali na pastviny ''Čtvrtiny'' větší právo. Pastviny se tak staly příčinou častých sporů.

Proto v roce 1593 majitel panství Vilém Zoubek ze Zdětína upřesňuje nárok na pastviny svým poddaným z Lověšic a Homí Moštěnice. Ovšem nároky na pastviny byly stále zdrojem nepokojů. A tak majitel panství Jan Dětřich z Petřvaldu upřesňuje 1. ledna 1694 znovu právo pastvy poddaným z Lověšic a Horní Moštěnice.

Císařské patenty ze dne 24. března a 31. zaří roku 1770 dávají každému hospodáři volnost, že si mohl se svým pozemkem dělat co chce. Této možnosti využili hospodáři z Horní Moštěnice a začali louky ''Čtvrtiny'' orat a přeměňovat je na pole. S tím ovšem nesouhlasili lověšičtí, protože zde měli právo pásti svuj dobytek. A tak začal l. dubna l79l spor o ''Čtvrtiny", kdy lověšičtí žádali Františka svobodného pána z Rodenu, aby moštěnským jejich činnost zakázal. Žádosti bylo vyhověno, když privilegia vydaná Vilémem Zoubkem ze Zdětína v roce 1593 byla prohlášena za platná. Čtvrtiny měly zůstat loukami a pastvinami a zoraná pole se měla znovu přeměnit na louky a ti, kteří toto nařízení neuposlechnou budou potrestáni.

Krajský komisař Alois Hillebrandt řešil tento problém 9. září 1793 v moštěnském úřadě. Problém byl těžce řešitelný, protože moštěnští patřili ''k nejzarytějším''. Krajský úřad potvrdil 13. září roku 1793 lověšickým dosavadní práva a nařídil potrestat 16 moštěnských viníků vězením. Nastaly velké krvavé spory, kdy došlo k bitkám a k pobíjení dobytka na pastvě.

Spor za lověšické sedlo:

  • 7 pololáníků (č.3 Josef Brazda, č.5 Gabriel Bartík, č.6 Jan Slováček, č.8 František Hrubý, č.13 Josef Bartoň, č.17 Jan Bartoník, č.20 František Kubík).
  • 5 čtvrtláníků (č.4 Šimon Vyplelík, č.7 Jan Kubík, č.9 František Kubík, č.2l František Kubík, č.22 Antonín Černošek),
  • 9 podsedníků (č.1 František Kubík, č.2 Jan Bartík, č.l l Jan Olehlík, č.12 Josef Frgal, č.14 Hynek Kopřiva, č.16 Jan Bartoník, č.18 Jan Brázda,  č.19 Hynek Slováček, č.22 František  Bartocha).

Přesto, že krajský úřad se snažil obě strany dovést k mírovému řešení, obě strany stály pevně na svých požadavcích a při jednání na krajském úřadě 30. prosince 1793 ze svých stanovisek neustoupily. Krajský úřad se vzdal své úlohy a 15. 1edna 1794 nařídil moštěnské vrchnosti, aby své poddané usměrnila.

Spor pokračoval dále. Moštěnští podali na lověšické 16. října 1794 stížnost, louky rozorali a na pole zaseli obilí. A lověšičtí? Ti na zasetá pole vyhnali svůj dobytek, který podle odhadu moštěnským udělal škodu za 100 zlatých. Hrabě Roden dal za neposlušnost 10. listopadu 1794 moštěnskému hospodářskému uřadu důtku a nařídil, aby se lověšických zastal. Lověšičtí si jako svého obhájce 24. července 1795 vzali advokáta JUDr. Ferdinanda Krause z Brna. Jako rozhodující úřad pro obě strany byl určen přerovský magistrát, který 11. září 1795 vynesl rozsudek, který znovu nic neřešil a proto byl 16. srpna 1796 zrušen a moštěnští byli upozorněni, že ''Čtvrtiny'' nesmí přeměnit na pole. Dvorským dekretem z 10. prosince 1798 byl oznámen rozsudek, který neškodil žádné straně a tak po 8 letech sporů vedl k novým násilnostem.

K další události došlo 24. dubna 1800, když lověšičtí museli hnáti svůj dobytek na pastvu přes zaseté ''Čtvrtiny''. Majitelé zasetých moštěnských ''Čtvrtin'' napadli pasoucí se dobytek, 6 kusů potloukli, 2 krávy uhynuly a pasoucí stádo rozehnali. Lověšičtí 24. dubna 1800 podali stížnost a žádali vrchnostenský úřad o pomoc a potrestání viníků s případnou náhradou za poškozené krávy.

Dne 9. května 1800 bylo rozhodnuto, aby problém řešil soud, který 28. července 1800 za předsedy hraběte Mitrovského rozhodl, aby moštěnští každý rok nechali část ''Čtvrtin'' ležet ladem, aby tak lověšičtí přes ně mohli hnáti svuj dobytek na pastvu. Ani tento návrh spor nevyřešil. Úřady žádné řešení nehledaly. Lověšičtí podali stížnost a žádost, aby se obě strany musely dostavit 13. července 1801 do Hranic a tam se spor vyřešil. Strany se však znovu nedomluvily. Další jednaní obou stran se konalo v Horní Moštěnici, ovšem bez výsledku. Krajský uřad proto nabídl, aby jejich inženýr sestavil mapu ''Čtvrtin'' a tak se mohlo uředně stanovit, které pole je moštěnské a které pastvisko je lověšické.

Lověšičtí stále vyháněli dobytek na pastvy a dělali moštěnským škodu. Ti žádali náhradu a proto kradli lověšickým dobytek, dělali různá příkoří a tak dávali podnět k novým rozepřím. Protože obě strany dávaly neustále stížnosti, nařídila Zemská vláda, aby spor byl co nejdříve ukončen. Krajský úřad 4. září 1802 nařídil, aby obě strany čekaly na soudní rozhodnurtí a nedopouštěly se žádných násilností. Od nejvyššího appelačního soudu z Vídně došlo 17. září 1802 konečné vyřízení rozsudku pod1e kterého se obě strany měly spolu dohodnout. K tomu mělo dojít 30. června 1803 v Hranicích kam se musely obě strany dostavit. Zde ovšem k žádnému urovnání sporu nedošlo.

Dne 28. listopadu 1803 došlo od krajského soudu vyrozumění o tom, že Zemská vláda poručila, aby mezi oběma stranami došlo k urovnání a stanovil hlavní zásady rozdělení obecního pastviska. Moštěnský vrchnostenský uřad si netroufal provést správné rozdělení, protože se obával moštěnských a prohlásil, že bez výdatné vojenské pomoci tento úkol nezvládne. Vrchnostenský úřad žádal 25. ledna 1804, aby měření a dělení polí bylo provedeno v měsíci květnu. Protože se tento úkol neustále oddaloval, žádali lověšičtí 10. listopadu 1804, aby konečné rozdělení polí bylo zahájeno.

Krajský úřad jim odpověděl, že se tak stane na začátku jara, protože vrchnostenský úřad nemohl sehnat geometra, a tak se nabídl arcibiskupský inženýr Thachell. Pro obě strany bylo překvapením, když 3. května 1805 přijela komise a krajský komisař Schiffner provedl rozdělení polí za účasti 60 pěších a 10 jízdních vojínů. Provedeným rozdělením měly lověšičtí dostat 1/4 ''Čtvrtin'' a v "Sádcích'' 38,5 měřice. Obě strany proti tomuto rozdělení podaly protest a tak spor neskončil a pokračoval dále. Moštěnští za pomoci svého olomouckého advokáta poslali 10. července 1805 znovu stížnost k samému císaři, kde obvinili lověšické, že si osobují právo na ''Čtvrtiny''. Tato nepravdivá a opovážlivá stížnost se jim i jejich právníkovi nevyplatila.Vrchnostenský úřad velmi ostře vystoupil proti nim a krajský úřad 6. září 1805 uvedl, že moštěnští při komisionelním dělení ''Čtvrtin'' 3. května 1805 se zachovali velmi hrubě, hlasitě komisaři nadávali, praporečky, kterými byly označovány nové hranice ''Čtvrtin'' ze země vytrhávali, rozlámali a provedení císařského patentu v ten den neumožnili a dokonce nadávali i na císaře pána.

O tomto jednání byl na místě sepsán protokol. Spor by byl určitě ukončen, kdyby nebylo mezi nimi několik buřičů. Vrchnostenský uřad proto navrhoval, aby 2 z nich byli naverbování k vojsku (buď k pěchotě nebo vozatajstvu), vyšetřit a potrestat pisatele jejich žádosti, protože lživým udáním obtěžuje nejvyšší trůn. Vrchnostenský úřad 2 občany z Horní Moštěnice potrestal třídenním a 3 občany dvoudenním vězením za jejich hrubé chování. Rovněž olomoucký advokát Wekebrandt byl potrestán, ostatní dostali výstrahu, že při příštím jednání bude potrestání citelnější. Protože znovu došlo k vytrhání hraničníků, vrchnostenský úřad 6. května 1806 podle úřední mapy provedl vytýčení hranic a občané se při této akci již chovali pokojně.

Tak skončil šestnáctiletý spor, který ohrožoval mír mezi oběma obcemi a stál každou stranu mnoho peněz.

O tomto sporu se zachoval text písně (melodie není známá):

1. Ó žalosti, ó tesknosti, stále na mne jdou.

A ten Kužela hrbaté se svým reťázkem, že už ti lověšáci ''Sádky'' orajou,

... chodí, křičí po dědině a volá hlasem.

A šak už jich orajou My tu odtud nepudem,

škodu dělajou. Až ty ''Sádky'' dobudem ...

A kdo ten hřích ponese, kde já vrazém koléček,

co nadělajou. Tam bude - amen.

2. A kdo by ho jinší nesl,

Duda s Pavlíkem

a ten Vyplel hrbaté i se svým hrbkem.

A jak Švendu postrašila Dudka přiběhla.

Švendo, nepovídé, dám pecen chleba,

aby se nám nesmísili ti moštěnští hofeři,

možete si husí chovat všeci hofeři.

Poznámky :

Duda - tehdejší rychtář v Lověšicích

Dudka - rychtářova žena

Pavlík - tehdejší konšel v Lověšicích

Vyplel - tehdejší čtvrtláník v Lověšicích

Kužela - tehdejší pololaník v Lověšicích

Reťázek -kolík, kterým se vytýčovala nová hranice mezi ''Čtvrtinami''

Hofer - podruh, nájemník, který mnohdy pracoval za sedláka

Ing. Zdeněk Kubík

24. 5. 2013 14:38:24 | přečteno 1382x | Ing. Jana Pivodová

 
Elektronická úřední deska Úřad on-line Řešení životních situací Veřejné zakázky dle zákona č. 137/2006 Sb. (od 1.9.2011) Technologické centrum ORP Přerov
 
Televize Přerov Městské informační centrum Přerovské listy Kulturní a informační služby města Mapové centrum
 
Přerov - znak města

Magistrát města PřerovaOdkaz na stránku www.prerov.eu ve formě QR kódu, obrázek se otevře v novém okně
Bratrská 709/34, 750 11 Přerov 2
Kontakty na MMPr ve formě QR kódu, obrázek se otevře v novém okněE-podatelna: posta@prerov.eu
ID datové schránky:  etwb5sh
ipv6.prerov.eu 

Povinné informace

Úřední hodiny magistrátu

Telefon: 581 268 111
IČ: 00301825
DIČ: CZ 00301825 

Telefonní seznam

Návštěvnost

Celkem přístupů: 21300807
Za týden: 41442
Za den: 8295
Online návštěvníků: 173
 
load