Na obsah stránky

Město Přerov

statutární město

Vyhledávání


 

Stavební vývoj obce II

Je všeobecně známo, že duší Sokola byl Dr. Miroslav Tyrš. Od roku 1875 se v obci výrazně upevnilo národní uvědomění. Několik mladých lidí se stalo členy Jednoty sokolské v Horní Moštěnici, kde velmi dobře působil mladý učitel Zikmund.

Na základě získaných zkušeností v Horní Moštěnici vznikla v Lověšicích v roce 1875 Jednota sokolská (podle kronikáře obce prof. Bartochy je to rok založení Sokola v obci). Tato Jednota sokolská zřídila vlastní dechovou kapelu, která zde působila několik let. Kapelníkem byl Augustýn Kubík. Jednota však brzy zanikla, protože aby mohli členové cvičit, museli docházet do Horní Moštěnice. Mladí lidé, zvláště studenti, stále probouzeli v obci české sebevědomí. V roce 1908 založili v obci Národní jednotu. Protože Jednota neměla žádné finanční prostředky, založili členové divadelní soubor, který s velkým úspěchem sehrál na vypůjčeném jevišti v hospodě první divadelní představení „Vodní družstvo“.

Členové Národní jednoty si zřídili svou knihovnu, která měla přes 200 svazků. Ty za určitý finanční obnos půjčovali občanům. Činnost Národní jednoty značně ovlivnila 1. světová válka, protože někteří členové byli povoláni do armády. Když skončila válka, nastal v Lověšicích rozmach sokolství. Ustavující valná hromada Jednoty Sokol se konala 2. dubna 1919. Schůze se zúčastnilo 70 osob. Byli zde zvoleni první vedoucí funkcionáři Sokola v obci. Starostou byl zvolen Josef Brázda. Národní jednota se zde přeměnila v Tělovýchovnou jednotu Sokol, která tak získala veškerý její majetek.

Protože v obci nebyla místnost pro cvičení, chodili členové Sokola cvičit do Přerova. Později si vyhlédli pro cvičení v Lověšicích starou, dřevěnou ledovnu v hostinci paní Sopouchové, která k tomu po jednání dala souhlas. Tuto „ledovnu“ zdarma upravili pro cvičení: Arnošt Němeček, Oldřich Stojan, Adolf Sopouch. Po uplynutí nájemní smlouvy pokračovalo cvičení v hostinci „U Mašíčků“. Po vypovězení smlouvy „U Mašíčků“ se cvičení přesunulo do hostince „U Ševčíků“. Po parcelování moštěnského velkostatku dostala Jednota jednu měřici pole, kterou vyměnila za stavební místo.

Zahájení stavby sokolovny, která byla tak potřebná, se stále odkládalo pro nedostatek finančních prostředků. Teprve, když byl zvolen nový výbor z mladých lidí, byla stavba schválena a zahájeny přípravné práce:

  • byl zvolen stavební výbor
  • bylo rozhodnuto, že každý člen (muž nebo žena) musí odpracovat na stavbě 25 hodin
  • kdo by stanovený počet hodin neodpracoval, musí zaplatit nařízenou finanční částku.

Stavba sokolovny byla zahájena v září roku 1934. Zednické práce prováděla firma stavitele Šimurdy z Kostelce podle plánů, které navrhl a zpracoval občan obce, stavební asistent Bohumil Odstrčil.
V částečně dostavěné sokolovně byla organizována vánoční nadílka pro děti a pro dospělé silvestrovský večírek.

Největší zásluhu na výstavbě sokolovny mají:

  • Alois Němeček
  • Metoděj Dohnal
  • František Zapletal
  • František Slováček

Oslavy k otevření sokolovny byly zahájeny 13. června 1936 divadelním představením „Jízdní hlídka“. K slavnostnímu otevření sokolovny došlo 14. června 1936. Počasí slavnosti přálo a tak se sešlo mnoho lidí z obce i okolí. Všichni si mohli sokolovnu prohlédnout. Velmi se všem líbila a obdivovali zejména to, že budova byla postavena tak lacině. Hrubý příjem ze slavnosti byl 10.000,- Kč, čistý příjem 6.000,- Kč. Stavba sokolovny i s vybavením – jevištěm, klavírem a židlemi stála 54.000,- Kč. Na konci roku 1936 měla Jednota dluh 18.000,- Kč.

O slavnostním otevření sokolovny psal přerovský Obzor 11. června 1936, str. 4: „Nejkrásnější den lověšického Sokola k otevření sokolovny dne 14. 6. 1936“ Obzor ze dne 16. června 1936, str. 2: „Lověšice v záplavě sokolských krojů“ První veřejné vystoupení Sokola v obci se konalo 19. srpna 1934 na obecním trávníku v Chaloupkách (později dětské hřiště).

Až do roku 1848 se v obci svítilo hořící loučí. Teprve po roce 1848 se začalo pro svícení používat petroleje.
Obec byla připojena na přerovskou elektrárnu 9. června 1920. Zavedení elektrického proudu v obci stálo 100.000,- Kč. Tato částka se splácela z prodeje žárovek, 1ks stál 200,-Kč, a z prodeje elektrické energie, kdy 1KWh stála 10,- Kč. Této služby využívalo v obci velmi málo občanů, pro vysokou cenu a pro názory na zavedení elektřiny (např., že je to "pekelné zařízení, které bude zabíjet").
Snahou Obecního zastupitelstva však bylo odkoupit celou síť do vlastnictví obce a mít tak možnost zavést elektrický proud do celé obce a do všech ulic. V čele této snahy stál starosta obce Stanislav Pápežík. Zavedení osvětlení do ulic bylo provedeno v roce 1933.

Když se Národní jednota v obci 2. dubna 1919 změnila v Jednotu sokol, občané s tím nesouhlasili a ovládla je myšlenka, že Sokol se od původní Tyršovy myšlenky odchýlil a je ovládán protikatolickým duchem. Tito nespokojení občané založili novou tělovýchovnou jednotu s názvem Orel. První valná hromada se konala 3. února 1921 a na ní byl zvolen předsedou Josef Zámečník. Počet členů byl 65. Od roku 1921 se činnost Lidové strany a činnost Orla doplňují. Pořádají přednášky a divadelní představení. Jednota Orel v obci zanikla v roce 1933.
S rostoucím počtem obyvatel v obci se ukázalo, že starý obecní dům nevyhovuje a že Obecní zastupitelstvo pro svoji činnost potřebuje nový obecní dům, aby bylo místo pro konání oslav, schůzí a jiných akcí, které se doposud konaly v místním hostinci. Na stavbu bylo vypsáno Obecním zastupitelstvem výběrové řízení, které vyhrál stavitel Šimurda z Kostelce. Plán výstavby obecního domu obsahoval: jednopokojový byt s kuchyní a příslušenstvím (měl sloužit jako byt pro obecního strážníka), široký průjezd, na dvoře chlévy pro obecního býka a kozla, noclehárnu, hasičské skladiště.

Stavba nového obecního domu byla ukončena v roce 1934. Na budově byl nápis: „Obecní dům a hasičský sbor“.

Občané Lověšic pochovávali své blízké výhradně na římsko-katolický hřbitov v Horní Moštěnici. Vznikaly veliké problémy, protože řada občanů obce byla příslušníky Církve československé husitské. A tak museli své blízké pochovávat na hřbitov v Přerově, nebo hřbitovy v blízkém okolí. Bylo proto velkým přáním občanů, aby obec měla svůj vlastní hřbitov. Obecní zastupitelstvo: starosta Adolf Zich, náměstek Alois Němeček, radní Vladimír Dömisch, Josef Macík a Jan Markovič chtěli tomuto přání vyhovět a začalo se tímto problémem vážně zabývat.

Zasedání Obecního zastupitelstva 9. února 1931:
„Bylo projednáváno, kde by měl být hřbitov postaven. Vybrána byla nakonec dvě místa:

  1. prostor mezi brněnskou a břeclavskou tratí
  2. místo při silnici za podjezdy (současný hřbitov)“.

Se situací kolem vybudování hřbitova byli občané seznámeni vyhláškou z 6. května 1931 a mohli se k problému vyjádřit. Pro posouzení vybraných míst byla zřízena komise, sestavená z odborníků různých oborů. Komise po prozkoumání obou míst zamítla prostor mezi brněnskou a břeclavskou tratí, protože půda zde byla mokrá a nepropustná. Prostor u silnice za podjezdy byl shledán jako dobrý. Nastaly však problémy, protože se jednalo o pole, která patřila dvěma lověšickým občanům Josefu Olehlíkovi a Františce Kubíkové (20).
Oběma majitelům byly nabídnuty podmínky, za kterých od nich bude pole vykoupeno: 15Kč/m2, jiné pole stejné bonity.
Manželé Olehlíkovi s podmínkou souhlasili. Františka Kubíková, později Arnošt Kubík, nesouhlasili s žádnou nabídkou. Došlo tak ke sporu, který trval velmi dlouho a řešilo ho mnoho úřadů. Nakonec rozhodl soud ve prospěch obce a tak mohla být stavba hřbitova zahájena.

Zasedání Obecního zastupitelstva 16. června 1936:
Bylo usneseno, aby na stavbě hřbitova pracovalo z obce 15 nezaměstnaných. Výběrové řízení vyhrál stavitel Šimurda z Kostelce.
Byl také zvolen hřbitovní výbor:

  • předseda František Spáčil
  • jednatel František Kubík (21)
  • pokladník Antonín Frgal
  • hrobník Josef Skalka.

Zasedání Obecního zastupitelstva 19. října 1936:
„Hřbitov bude předán svému účelu 28. října 1936 v 15.00 hodin. V tuto dobu se bude rovněž konat slavnostní zahájení, na které je pozván řečník. Pozvánky byly také zaslány všem korporacím v obci. Zváni jsou zástupci církve, školní mládež a všichni občané. Sraz všech účastníků bude u školy a pořadateli slavnosti budou zdejší učitelky a učitelé.“

Zasedání Obecního zastupitelstva 23. října 1936:
„Byl schválen program na odevzdání hřbitova svému účelu dne 28. 10. 1936. Občané budou vyrozuměni o programu obvyklým způsobem. Sraz všech účastníků bude v 14.30 hodin u školy, kde bude průvod seřazen v pořadí:

  • školní mládež
  • Obecní zastupitelstvo
  • občané

a zahájen odchod na hřbitov, který tak bude odevzdán svému účelu. Radní Josef Macík podal návrh, aby byl hřbitov i slavnostně vysvěcen. Tento návrh však neprošel“. Hřbitov tak není doposud vysvěcen.

Zasedání Obecního zastupitelstva 28. října 1936:
„Průvod se seřadil u školy v 14.00 hodin ve stanoveném pořadí. Slavnost byla zahájena krátkým projevem stavitele Šimurdy, který ocenil zásluhy Obecního zastupitelstva a zdůraznil význam hřbitova pro obec. Pak odevzdal klíče od hřbitova náměstkovi starosty panu Aloisi Němečkovi, který je odevzdal předsedovi hřbitovní komise Františku Spáčilovi a veškerou dokumentaci Františku Kubíkovi (21). Slavnostním řečníkem byl učitel Antonín Brázda“. Ten ve svém projevu zdůraznil, že hřbitov bude místem posledního odpočinku všem bez rozdílu náboženského, politického a společenského postavení. Počasí však slavnosti nepřálo.

Výpis ze hřbitovního řádu:
hřbitov je posvátné místo a proto se zapovídá vše, co by této posvátnosti bylo na úkor:

  • jakékoli neslušné chování
  • kouření
  • všelijaký prodej nebo obchod
  • šlapání po hrobech
  • trhání květin
  • žebrání

Výdaje na postavení hřbitova činily 11.916,30,- Kč. Hřbitov byl otevřen denně od 06.00 do 20.00 hodin, v zimě od 07.00 do 18.00 hodin.

Poplatky za vykopání a zahrabání hrobu:

  • pro chudé 25,- Kč
  • pro středně majetné 40,- Kč
  • pro zámožné 60,- Kč

Prvním občanem, který byl na hřbitově pochován, byl Josef Zich, řezník a obchodník. Zemřel 28. října 1936, tedy v den předání hřbitova veřejnosti. Na hřbitově je kříž, který byl postaven 28. dubna 1937. Kříž dali na vlastní náklady postavit manželé František a Celestýna Spáčilovi.

Dělnická tělovýchovná jednota (DTJ) byla v obci založena 12. září 1912. Zakladateli byli:

  • Stanislav Pápežík
  • Petr Ondruška
  • Hynek Heger
  • Arnošt Kočiřík

Jednota začínala z velmi skromných poměrů a měla v roce 1913 celkem 63 členů. Protože Jednota neměla svou tělocvičnu, cvičili členové pouze v létě a v zimním období pořádali divadelní představení. Tím si vydělávala Jednota nějaké peníze. Myšlenka postavit Dělnický dům vznikla již v roce 1919, ale pro naprostý nedostatek finančních prostředků bylo od stavby upuštěno. Při parcelování moštěnského velkostatku dostala DTJ 1 měřici pole a tak v roce 1933 začala uvažovat o postavení Dělnického domu. Poslední rozhodnutí o stavbě padlo na schůzi DTJ dne 7. ledna 1935. DTJ začala svážet materiál na pozemek, který získala od Arnošta Kubíka. Stavba Dělnického domu byla ukončena 30. prosince 1936. Slavnostní otevření Dělnického domu se konalo 11. července 1937. Členové Sociálně demokratické strany odpracovali na stavbě bezplatně 19.500 hodin v hodnotě 48.750,- Kč.

Občané byli seznamováni se zprávami a nařízeními panem Skalkou, který bubnováním svolával v jednotlivých ulicích občany, aby jim zprávy předal. Návrhem zřídit v obci místní rozhlas se zabýval Místní národní výbor (MNV) již v roce 1946. Protože obec nemohla ze své pokladny uvolnit žádnou finanční částku, bylo na MNV odhlasováno, aby členové MNV navštívili občany a požádali je o peněžitý dar. Bylo tak vybráno 15.000,- Kč.
Ženy pořádaly „Ostatkovou zábavu“ a čistý výdělek 15.000,- Kč odevzdaly na MNV, kde byl zřízen fond pro zřízení rozhlasu. MNV požádal pana Josefa Brázdu a JUDr. Františka Kubíka, každého o půjčku 10.000,- Kč. Rozhlasové zařízení dodala firma J. Dostála z Přerova v ceně 82.000,- Kč. Práce na zřízení rozhlasu zahájili: Stanislav Velim, Josef Strouzek, Rudolf Slováček, František Slováček a Eduard Bartocha v roce 1947. Veškeré práce ohodnocené na 20.000,- Kč byly provedeny zdarma. Vysílací stanice byla umístěna v Obecním domě.

První zprávy byly vysílány 1. května 1947. Rozhlasových amplionů bylo celkem 7. MNV dal občanům možnost nachat si zahrát oblíbenou píseň na svůj svátek nebo narozeniny za poplatek 20,- Kč, což bylo velmi využíváno. Vybraná částka se používala na splácení dluhu za rozhlas.

Ing. Zdeněk Kubík

26. 2. 2014 16:39:49 | přečteno 1191x | Ing. Jana Pivodová

 
Elektronická úřední deska Úřad on-line Řešení životních situací Veřejné zakázky dle zákona č. 137/2006 Sb. (od 1.9.2011) Technologické centrum ORP Přerov
 
Televize Přerov Městské informační centrum Přerovské listy Kulturní a informační služby města Mapové centrum
 
Přerov - znak města

Magistrát města PřerovaOdkaz na stránku www.prerov.eu ve formě QR kódu, obrázek se otevře v novém okně
Bratrská 709/34, 750 11 Přerov 2
Kontakty na MMPr ve formě QR kódu, obrázek se otevře v novém okněE-podatelna: posta@prerov.eu
ID datové schránky:  etwb5sh
ipv6.prerov.eu 

Povinné informace

Úřední hodiny magistrátu

Telefon: 581 268 111
IČ: 00301825
DIČ: CZ 00301825 

Telefonní seznam

Návštěvnost

Celkem přístupů: 21341908
Za týden: 46956
Za den: 5980
Online návštěvníků: 233
 
load