Město Přerov

moderní město s mamutí historií
Mamut

Vyhledávání

Prošli místa, kde žijí bezdomovci. Na špinavé deky jim položili aspoň letáček

depistáž1

Přerov/ Sociální pracovníci se prodírají houštím plným odpadků, výkalů, střepů, zmuchlaných dek a krabic od levných vín. Procházejí „kutlochy“ bezdomovců s jediným cílem – upozornit lidi bez přístřeší, kam mohou v mrazivých nocích zamířit. Kde najdou teplo, židli, horký čaj a dokonce i televizi. Právě začíná část běžné pracovní doby, které přerovští sociální pracovníci říkají depistáž.

„Už známe místa, kde se naši přerovští bezdomovci pohybují. Víme, kde přespávají i kam míří za jídlem. Mnohé z nich známe podle tváří i jmen,“ říká sociální pracovník Boleslav Buš. Na dnešní cestu do terénu se vybavil vysokými pohorkami, protože ví, kam jeho kroky povedou. „Tohle je jedno z míst, kde lidé bez přístřeší přespávají,“ ukazuje na místnosti v Husově ulici, které jsou součástí opuštěných objektů v blízkosti železnice. Na zemi leží matrace, vedle ní kostkovaná deka, láhve od piva, erotický časopis a prázdná krabička od cigaret. Sociální pracovník vedle provizorní postele pokládá i leták s výzvou „Kam v mrazu“. „Víme, že v dopoledních hodinách bezdomovce nenajdeme v jejich příbytcích, ale aspoň jim tu necháme informaci, že v případě nouze mohou využít ubytovnu Červeného kříže v ulici U Výstaviště. Tam mají možnost pobývat od sedmi hodin večer do osmi ráno,“ podotýká sociální pracovnice Ivana Kapustková, která se depistáží také pravidelně účastní.

Objekt, který sociální pracovníci právě procházejí, je svou konstrukcí nebezpečný. Stropy rozhodně nejsou zárukou stability, chatrné jsou stěny i okenní rámy, navíc na zemi se povalují stovky drobných střepů. „Můžeme letáky rozdávat bezdomovcům u marketů – to by bylo pro nás i jednodušší, ale my se chceme dostat i k lidem, kteří přebývají v těchto opuštěných místech,“ vysvětluje Boleslav Buš. Za jedno dopoledne takových úkrytů projdou dva úředníci desítky – od chemičky až po Žebračku. Procházejí kolem Bečvy, scházejí pod mosty, jejich kroky míří k potrubí, které bezdomovcům slouží jako „venkovní topení“. Přicházejí i ke komínům v blízkosti elektrárny, kde se muži a ženy bez domova rovněž ukládají ke spánku. Místo, které připomíná divokou skládku odpadu, obepíná zápach.

„Ale i tady žijí lidé, které nechceme nechat napospas svému osudu. Proto tu taky jsme,“ konstatuje Ivana Kapustková – i když druhým dechem připouští, že někteří lidé pomocnou ruku odmítají. „Tak tohle je třeba pan Stanislav,“ zastavuje se sociální pracovnice při své pochůzce u lavičky, kde má rozložený svůj skromný majetek devětatřicetiletý muž. „Před časem jsem mu domluvila ubytovnu, měl zamluvenou postel, společně jsme vyřídili žádosti o dávky pomoci v hmotné nouzi a darovali jsme mu ze sociálního šatníku oblečení. Se vším souhlasil, dokonce se do nového přechodného domova těšil. Nakonec ale nepřišel a stále pobývá venku,“ říká Ivana Kapustková. Muž ve vaťáku se snaží obhájit, slibuje, že se do ubytovny vypraví, ale zatím je prý ještě čas. „Jsem venku šest měsíců. Kvůli autonehodě, která se v rodině stala. V noci je sice zima, ale díky kamarádům přežívám, pomáhají mi,“ svěřuje se Stanislav zlomeným hlasem. Dívá se do země, šlukuje poslední zbytek cigarety a monotónně pochází po chodníku tam a zpět.  Je zjevné, že o pomoc moc nestojí a oči lidí mu nejsou příjemné. Přesto podle sociální pracovnice zrovna tento bezdomovec nepatří k lidem, kteří by holdovali alkoholu, jen se dostal do špatné situace a neumí z toho labyrintu najít cestu ven. Navíc přiznává, že má strach z lidí, kteří by se mu v ubytovně vysmívali – a to je zřejmě ten pravý důvod toho, proč odmítá vytopený pokoj a čistou postel, kterou Červený kříž nabízí.

„Aktuálně máme v naší ubytovně zhruba pět volných míst. Dá se ale očekávat, že až přijdou větší mrazy, lidé bez přístřeší se k nám stáhnou a bude plno. Měsíčně u nás za pobyt zaplatí tři a půl tisíce. Mnohem větší zájem bývá v zimě ale o takzvanou seďárnu, kde máme patnáct židlí ve vyhřáté místnosti, kterou mohou bezdomovci využít k přečkání noci,“ podotýká ředitelka Červeného kříže Přerov Eva Mezírková Barešová. Za pobyt na židlích bezdomovci nic neplatí, jen musí dodržovat jednoduchá pravidla – žádný alkohol a výtržnosti.

Sociální pracovníci končí svou depistáž  - a míří do kanceláří úřadu. V dalších dnech ale budou pokračovat. Jsou si vědomi, že v Přerově jsou desítky lidí bez přístřeší, na některé z nich čeká první zima a oni nemají představu, jakým nepřítelem se jim v noci může stát mráz. „Jsem rád, že tyto cesty podnikají. I kdyby zachránili jednoho bezdomovce, má to smysl,“ říká náměstek přerovského primátora Tomáš Navrátil, který má na starosti sociální oblast. Také on počítá s tím, že se jedné z depistáží účastní, aby v terénu poznal, jak žijí lidé, kteří se dostali na okraj společnosti…

 depistáž2

depistáž4 depistáž3

10.12.2014 14:40:01 | přečteno 3015x | webmaster

Navigace

Tiskové zprávy, archiv 2009 - 2019

 

Anketa

Líbila se vám vánoční výzdoba náměstí T.G.M.?
 
92% (268)
 
8% (24)
Všechny ankety a kvízy
 

Vyhledávání v telefonním seznamu úřadu

Pondělí:
Úterý:
Středa:
Čtvrtek:
Pátek:

8.00 - 11.30
8.00 - 11.30*
8.00 - 11.30
8.00 - 11.30*
ZAVŘENO*

12.30 - 17.00
12.30 - 15.00*
12.30 - 17.00
12.30 - 15.00*
 ZAVŘENO*

*) veřejnoprávní jednání na pozvání, objednaní klienti
Technické služby města Přerova Kulturní a informační služby města Přerova Teplo Přerov a.s. Sociální služby města Přerova, p. o. Městská knihovna v Přerově Sportoviště Přerov s.r.o. Přerovská rozvojová s.r.o Městská policie Přerov
Přerov - znak města

Magistrát města Přerova
Bratrská 709/34
Přerov I-Město, 750 02 Přerov 2
E-podatelna: posta@prerov.eu
ID datové schránky:  etwb5sh
Telefon: +420 581 268 111
IČ: 00301825, DIČ: CZ 00301825 

Návštěvnost

Celkem přístupů: 49969725
Za týden: 473663
Za den: 120519
Online návštěvníků: 1145
 
Publikační a redakční systém Public4u © 2000-2022
load