Město Přerov

Přírodní památka Na Popovickém kopci byla vyhlášena dne 11. 5. 1949 a patří mezi nejstarší rezervace v regionu.

Její celková rozloha činí 3,3 ha. Leží ve vrcholové části jižně orientovaného úbočí Čekyňského kopce asi 2 km severně od města Přerova ve výšce 276-305 m nad mořem. 

Geologický podklad území tvoří devonské vápence překryté mocnými návějemi spraší a sprašových hlín. Půda je zejména ve vrcholové části mělká a silně skeletovitá.

Jádro území tvoří kosená květnatá louka obklopená z jihu nevyužívanými křovinatými plochami, ze západu i východu stromovým porostem se silným zastoupením nežádoucího akátu. Na severu navazuje vrcholová rovinatá plocha tvořená dnes kulturní sečenou loukou. Západní část území tvoří plocha bývalého pískovcového lomu (převážně zavezeného) porostlá dřevinami se převahou trnovníku akátu (Robinia psedoacacia).

Z historických pramenů z doby před vyhlášením přírodní památky vyplývá, že území bylo význačnou lokalitou vousatcové „stepi“s hojným výskytem vousatky (Botryochloa ischaemum), hvozdíku (Dianthus carthusianorum), máčky (Eryngium campestre), v některých případech je uváděn i výskyt Hvězdice chlumní (Aster amellus). Dále byla lokalita význačná hojným výskytem otakárků fenyklových i ovocných, ještěrek a řady dalších druhů xerotermní entomofauny. Lokalita tedy unikátním způsobem dokumentuje směr šíření teplomilných a suchomilných travobylinných společenstev na Moravě.

Do poloviny minulého století byla východní část území užívána jako obecní pastvina se střídavým nepravidelným pasením a kosením. Z konfigurace terénu i z názvu trati Viničná lze usuzovat, že se v minulosti na lokalitě a jejím okolí pěstovala vinná réva. V 1. polovině minulého století byly v okolí památky i částečně na její ploše vysazeny převážně třešňové sady.Západní část území byla dotčena těžbou pískovce a písku, následným zavezením lomu a nedokončenou rekultivací plochy, což mělo spolu s upuštěním od jakékoli údržby za následek osídlení plochy ruderálními a expanzivními druhy dřevin i bylin (trnovník akát, třtina křovištní). Severní a východní část přírodní památky byla dotčena nežádoucími splachy hnojiv, chemických a ochranných látek z plochy dnešní louky, která byla orána a intenzivně obhospodařována tehdejším JZD.

Cílem ochrany přírodní památky je stabilizovat a uchovat stávající plochy dochovaných přirozených rostlinných a živočišných xerotermních společenstev. A cílenými zásahy a opatřeními umožnit rozšíření těchto druhů na všechny plochy památky s odpovídajícími stanovištními podmínkami. Nezbytné bude rovněž přistoupit k postupné obnově akátiny na lipovou dubohabřinu na dnes již dřevinami porostlých plochách.