Město Přerov

Alej je nejen tradičně vyhledávaným místem k procházkám a projížďkám na kole, ale v rámci územního systému ekologické stability je i jedinou náhradou za zcela chybějící břehové porosty a poskytuje útočiště celé řadě živočichů.

O tom, jaký význam „Rybářské aleji“ přikládá přerovská veřejnost, svědčí její umístění na 1. místě v celostátní soutěži Alej roku 2012, pořádané českou neziskovou organizací Arnika. Přesto se zdravotní stav jednotlivých stromů každým rokem zhoršuje a především z bezpečnostních důvodů jich postupně ubývá. Obnovu aleje v současné době znemožňuje platný vodní zákon (§ 58), který výsadbu dřevin na ochranných hrázích výslovně zakazuje.

Historie aleje

Alej byla založena počátkem minulého století v návaznosti na regulační úpravy řeky Bečvy a její výsadba bezprostředně navazuje na založení městského rybníka. První stromy, břízy na severní straně hráze u rybníka, byly vysazeny někdy v letech 1912 – 1913. V roce 1914 vyhověl Zemský výbor Markrabství Moravského žádosti města Přerova a povolil mu „osázeti korunu ochranné hráze jednoduchým stromořadím“. Na jižní straně hráze byla vysázena řada javorů. Břízy na severní straně byly ponechány a později nahrazeny rovněž javory tvořícími dnes druhou řadu stromořadí. Vše bylo povoleno pod podmínkou, že město zajistí péči o vysazené stromy a odstraní je v případě, že tak rozhodne s ohledem na stálost sypané hráze stavební úřad.

Dle stavu a stáří jednotlivých stromů můžeme usuzovat, že město svou povinnost v minulosti řádně plnilo. Když se však počátkem 90. let město Přerov, po čase znovu jako územně samosprávný celek, rozhodlo navázat na přerušenou tradici, značná část stromů již byla ve velmi špatném stavu. Údržba stromořadí se dlouhá léta omezovala vesměs jen na udržení průjezdnosti a průchodnosti komunikací. Tehdy město, bez ohledu na vlastnické vztahy, zajistilo, nákladem dosahujícím bezmála miliónu korun, ošetření několika desítek poraněných a nemocných stromů a více než dvě stovky nových stromů podél Bečvy vysadilo – samozřejmě v tehdy u nás dostupné kvalitě. Přestárlé neperspektivní stromy ohrožující bezpečnost lidí byly vykáceny a rovněž nahrazeny novými.

Většina mladých stromů vysázených do uvolněných míst mezi původní jedince s rozložitými korunami však velmi brzy uhynula nebo z nedostatku světla jen živořila. Ani po opakované náhradě kvalitnějším sadebním materiálem v následujících letech se situace příliš nezlepšila. Potvrdil se názor odborníků, a praxe z jiných míst naší republiky to dokládá, že udržet dlouhodobě kvalitní alej prostou výměnou stromů kus za kus, vždy až některý z nich „dožije“, je nereálné. Je třeba ve vhodný okamžik najít odvahu a rekonstrukci stromořadí provést po větších souvislých úsecích. Zhruba před deseti lety se nejvíce proschlých a houbami napadených stromů nacházelo podél městského rybníka. Tento úsek se tak nabízel pro případnou první etapu rekonstrukce. Odbor životního prostředí zde tehdy nařídil jako kompenzační opatření za ekologickou újmu výsadbu nových stromů (samozřejmě po vykácení těch starých). Protesty ze strany veřejnosti však nakonec město od této akce odradily.

V roce 2009, kdy došlo na počátku léta, naštěstí bez vážných následků, k pádu stromu, iniciovalo město jednání s vlastníkem hráze za účelem projednání případné rekonstrukce celé aleje. Vlastník, Povodí Moravy, s. p., však striktně trvá na dodržení ustanovení § 58 vodního zákona, kterým se výsadba nových stromů do tělesa hráze zakazuje.

Současný stav stromů, poslední zásahy

V roce 2010 nechalo Povodí Moravy, s. p., zpracovat odborný znalecký posudek (ing. Kolařík, Ph.D.), který řešil zásadní a současně nejohroženější úsek aleje od městského rybníka po nemocnici. Zde se v té době nacházelo 121 vzrostlých stromů (nebyly zde zahrnuty nové mladé dosadby). K pokácení posudek navrhoval celkem 20 stromů, a to bez náhrady, a dále navrhoval 138 dalších opatření nezbytných k ošetření a údržbě zbylých stromů (zdravotní a redukční řezy, dynamické vazby korun).

Následně Odbor životního prostředí nechal stromořadí posoudit i dendroložkou Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, která právě s ohledem na významnost aleje, její biologický a ekologický význam a na nemožnost nahradit zde odstraněné stromy novými navrhla vykácení pouze nejnebezpečnějších stromů a u zbývajících provedení odborných prořezů a ošetření korun stromů, případně ořezů a úprav do podoby přírodě blízkého torza. Posouzení konstatuje, že u jednotlivých stromů nebyly zjištěny symptomy rizika bezprostředního ohrožení zdraví osob či majetku, neboť havarijní stromy jsou z aleje průběžně odstraňovány. Obě posouzení byla pak předložena k vydání stanoviska ČIŽP.

Na základě všech výše uvedených podkladů bylo povoleno v I. etapě do konce r.2012 vykácení 1 ks javoru a ve II. etapě do konce roku 2013 vykácení dalších 4 ks javoru a 2 ks akátu. Současně bylo kácení podmíněno realizací dalších navrhovaných opatření.

Biologický a ekologický význam aleje

Řeka Bečva je se svými břehovými a doprovodnými porosty součástí územního systému ekologické stability krajiny a tvoří dle platné územně plánovací dokumentace biokoridor nadregionálního významu (č. 143 Chropyňský luh – Oderská niva). Rybářská alej v předmětném úseku řeky Bečvy zcela nahrazuje chybějící břehový porost, který je nezbytnou součástí biologických a ekologických funkcí každého vodního toku.

Rybářská alej je biotopem celé řady organismů, zvláště hmyzu, drobných savců a ptáků, včetně druhů zákonem zvláště chráněných. Svým hustým zápojem současně plní v městském prostředí i funkci hygienickou – velká listová plocha javorů absorbuje vysoké množství škodlivin NO+NO2, O3 a v menší míře i těkavé organické látky a polétavý prach, čímž se nezanedbatelným způsobem podílí na zlepšení špatné kvality ovzduší ve městě.

Význam aleje pro vzhled, krajinný ráz a využití urbanizovaného území

„Rybářská alej“ je neodmyslitelnou historickou součástí nábřeží řeky Bečvy ve městě Přerově. Má zásadní vliv na krajinný ráz urbanizovaného území, kdy spolu se stavebně-historickými dominantami dotváří kolorit řeky Bečvy na okraji zastavěného území v těsné blízkosti památkově chráněného městského parku Michalov a národní přírodní rezervace Žebračka.

Koruny mohutných stromů jsou většinou ve vzájemném hustém zápoji; nad pochůznou částí plochy jsou udržovány v podchodné výšce a vytvářejí zde působivý „zelený koridor“. Alej tak plní kromě funkcí krajinářských, estetických a biologických i důležitou funkci dopravní (zdravý pohyb).

Pro obyvatele Přerova je alej jednou z mála zachovaných klidových zón umožňujících jejich krátkodobou rekreaci a odpočinek, a to odpočinek aktivní i pasivní. Umožňuje procházky, posezení na lavičkách, jednoduché pohybové aktivity dospělých i dětí a odpočinek pro seniory v relativně čistém, klidném, přírodě blízkém prostředí. Koruny mohutných stromů navíc poskytují dostatečný stín v horkých dnech a pocit klidu a pohody.

Pravděpodobně pro toto vše výše uvedené získala „Rybářská alej“ v roce 2012 první místo ve veřejné celostátní soutěži "Alej roku 2012", kterou pořádala Arnika, česká nezisková organizace, která spojuje lidi usilující o lepší životní prostředí, a do níž se zapojili občané z celé republiky. Z výsledku je vidět, jaký význam aleji (nejen) přerovská široká veřejnost přikládá.

Právní aspekty

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. č. 114/1992 Sb.)

Řeka Bečva spolu se svými doprovodnými porosty, tedy i „Rybářskou alejí“ je dle platné územně plánovací dokumentace součástí územního systému ekologické stability, je součástí biokoridoru nadregionálního významu (č. 143 Chropyňský luh – Oderská niva). Ochrana systému ekologické stability je dle § 4 z. č. 114/1992 Sb. povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ; jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.

Řeka Bečva se svými doprovodnými porosty je významným krajinným prvkem ve smyslu ust. § 3 a § 4 z. č. 114/1992 Sb. a jako taková je chráněna před poškozováním a ničením; využívat ji lze pouze tak, aby nebyla narušena její obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení její ekologicko-stabilizační funkce.

Kácení jednotlivých stromů lze provádět jen na základě povolení příslušného orgánu ochrany přírody podle § 8 odst. 1 z. č. 114/1992 Sb.; současně § 9 předpokládá uložení adekvátní náhradní výsadby.

Alej spolu s řekou Bečvou tvoří typickou a zásadní složku krajinného rázu urbanizovaného území města. Zásahy do krajinného rázu mohou být podle § 12 z. č. 114/1992 Sb. prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, kulturních dominant krajiny, harmonického měřítka a vztahů v krajině, a to pouze se souhlasem orgánu ochrany přírody.

V případě prokázání výskytu zvláště chráněných druhů živočichů ve vazbě na stromy v aleji (detailní biologický průzkum zde nebyl prováděn) je ke každému zásahu do jejich biotopu nezbytné vydání výjimky ze zákazů podle § 56 z. č. 114/1992 Sb.

Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů

Proti požadavkům ochrany přírody a krajiny stojí vodní zákon:

Povodí Moravy, s. p., v posledních letech striktně trvá na dodržení ustanovení vodního zákona. Realizace jakékoli výsadby v „Rybářské aleji“, tedy její obnova, tak není za stávajícího stavu možná.

Perspektivy aleje

Stávající způsob údržby, kdy je zajišťováno ošetření poraněných a nemocných stromů a jsou odstraňovány pouze stromy ohrožující zdraví a život lidí bez toho, aby byla prováděna jakákoliv výsadba, povede zákonitě k postupnému zániku celé aleje.

Pokud má „Rybářská alej“ v Přerově zůstat, a její zachování je nepochybně veřejným zájmem, musí orgány města spolu s vlastníkem (Povodí Moravy, s. p.) v prvé řadě projevit společnou vůli alej zachránit a postupně obnovit. Dobrá vůle však sama o sobě nebude stačit. Pro zahájení obnovy je nezbytné, aby výsadba stromů mohla probíhat v souladu s platným právem. Možná se podaří opatřit takový právní názor Ministerstva zemědělství (ústředního vodoprávního úřadu), podle kterého zákonodárce zákazem výsadby dřevin (uvedeným v § 58 odst. 2 vodního zákona) nemínil zákaz výsadby v rámci revitalizace stávajících alejí. Pokud však tento zákaz zůstane chápán jako absolutní, nezbyde než iniciovat změnu (zmírnění tvrdosti) zákona, např. textem: „Výsadbu dřevin na ochranných hrázích lze provádět pouze se souhlasem vodoprávního úřadu.“