Město Přerov

1. Už jako malá jsem chtěla pejska, ale rodiče to neschvalovali. Jednou jsem přišla domů a na stole ležel útržek novin. Byly tam fotky psů a mezi nimi malá pohublá fenečka. Ihned jsme se zamilovali. Domluvili jsme se, že se na ni do přerovského útulku zajdeme podívat a uvidíme. Při prvním shledání na nás vyskočila a celé nás olízala. Bylo jasné, že bude naše. Nakoupili jsme potřebné věci a šli jsme si pro ni. Milá paní, která se o pejsky starala, nám pověděla, jak se k nim fenka dostala. Běhala po Přerově přibližně rok, pak ji někdo našel a hodil do útulku přes plot. Její srst byl jeden velký slepený chuchvalec a byla velmi hubená. Řekla nám, že se na ni již pár rodin bylo dívat. Na všechny štěkala a nenechala na sebe sáhnout. Prostě čekala na nás. Po cestě domů jsme zjistili, že nemá ráda muže a většinu ostatních psů. Pravděpodobně se k ní nikdy nechovali hezky a proto reagovala velmi agresivně. Těsně před domem jsme potkali souseda, který si ji chtěl pohladit. Kdyby nebyla na vodítku a my ji nezatáhli, byl by dost pokousaný. S novým domovem se seznámila velmi rychle. Líbil se jí pelíšek i hromada hraček a hlavně pamlsky. Často jsme spolu chodily na procházky, hlavně do nedalekého parku Michalov, odkud také pochází první fotografie. 

2. Uběhlo pár let a na muže  si zvykla, na ostatní psy však ne. Ráda venku běhá a nosí různé věci, od klacků až po šišky.

3. Bereme ji s sebou na chatu, túry i kratší výlety. Jakmile vidí, že lovíme v batohu, zpozorní. Je jasné, že přijde svačina. Její nikdy nestačí a vždy vyžaduje kousek salámu nebo šunky z té naší. Mnohdy jí není vyhověno a to se jí moc nelíbí.

4. Nyní je to krásná spokojená fenka, která si zvykla pózovat, když vidí fotoaparát.

5. Tento rok už je to 6 let, co jsme si z útulku přivedli krásnou psí slečnu Zuzanku a nelitujeme.