Město Přerov

Historie archeologického poznání Přerova a výzkumy Muzea Komenského v Přerově

Jihozápadní vyústění Bečevské brány, otevírající od severovýchodu přístup do moravských úvalů, poutalo zájem prvých moravských archeologů již před více než 130 lety. Jejich pozornost se ovšem soustředila k tehdy spěšně odtěžovanému dominantnímu návrší Skalky a Hradiska u vsi Předmostí, půldruhého kilometru vzdáleného od pravého břehu řeky Bečvy. Množství unikátních nálezů, které se stávaly chloubou sbírek řady muzejních institucí, přerovská muzea nevyjímaje, spojených nejen s přítomností lidských populací poslední doby ledové, ale i mladších pravěkých a časně historických období lokalitu proslavilo přinejmenším v evropském měřítku.

Pozornosti ovšem dlouho unikaly podpovrchové památky, vážící se k prehistorickému a zejména středověkému osídlení levého břehu Bečvy, v historickém jádru dnešního města Přerova, soustředěného kolem travertinového návrší (dnešní Horní náměstí) pod kterým se nacházel říční brod na staré obchodní cestě, existující zřejmě již od mladšího pravěku. V časně středověkém období procházela řečená stezka vznikající přerovskou aglomerací, po r. 1256 královským městem Přerovem, po překonání říčního toku dnešní Mostní ulicí zřejmě obcházela úpatí přerovského „Kopce“ východní stranou náměstí T.G.M., poté Wilsonovou ulicí přes Žerotínovo náměstí do oblasti někdejšího historického předměstí Šířavy a odtud vedla dále k jihu. Dle současných archeologických poznatků jsou nejstarší stopy lidského osídlení travertinové kupy (Horní nám.) kladeny již do období mladého paleolitu (kultura gravettienu, 30000 - 22000 před dneškem). Z etap mladšího pravěku je nutno vyzdvihnout především období existence výšinné osady lidu věteřovské skupiny na „Kopci“ v závěru starší doby bronzové (přibližně 16. století př. n. l.) s prstencem nížinných osad v jeho bezprostředním okolí; dnešní Horní náměstí bylo tehdy poprvé dlouhodobě intenzivně osídleno, pokud se pro širší okolí nestalo přímo lokalitou centrální. O něco méně četné památky nacházíme v rámci Přerova po lidu kultury lužických popelnicových polí, převážně v mladší době bronzové (13.-11. století př.n.l.), ale i starší doby železné (8. - 5. století př. n. l.), zapomenout bychom neměli i na spíše epizodické doklady přítomnosti Keltů doby laténské (3.-2. století př. n. l.). Nejstarší doklady přítomnosti slovanských osadníků na území Přerova řadíme do doby po polovině 8. století n. l. Výrazný rozvoj osídlení jádra města (Horní nám., Žerotínovo nám., Jiráskova a Mostní ulice, doklady osady i na malé Dlážce) klademe do velkomoravského období, tedy do střední doby hradištní (9. - 1. polovina 10. století n. l.). Vyvrcholením raně středověkého vývoje ve sledované oblasti je vybudování mladohradištního opevněného mocenského centra na přelomu 10./11. století v dominantní poloze na travertinovém „Kopci“, spolu se vznikem strukturovaného „podhradního“ osídlení, tzv. suburbia, jehož osou byl nevýrazný terénní hřbet, klesající od Horního náměstí při východní straně Žerotínova náměstí, ke kostelu sv. Michala na Šířavě. zde snad také můžeme hledat k r. 1225 písemnými prameny připomínanou trhovou osadu - „forum“ Přerov, která předcházela městské lokaci s právy královského města r. 1256. Přesnější vymezení prostoru, kterého se přesně zmíněná lokace týkala, zůstává úkolem dalšího bádání. Předmětem našeho následujícího pojednání bude stručný nástin archeologického objevování historického jádra Přerova...

Text celé přednášky