Město Přerov

Touto prostou básničkou oslovil roku 1896 valnou hromadu přerovského okrašlovacího spolku jeho nově zvolený předseda Dr. Leopold Riedl. Stalo se tak v době, kdy počal opadat zájem občanů o práci spolku, který svou činnost zahájil již v roce 1879. U založení spolku - abychom byli přesní, jeho původní název zněl „Spolek pro vysazování a okrašlování města Přerova“ - stáli nejvýznamnější osobnosti tehdejšího města. Za všechny jmenujme alespoň starostu Jindřicha Matzenauera, majitele cukrovaru Alfréda Skeneho nebo tehdejšího ředitele reálného gymnázia Jakuba Škodu. Zásluhou spolku byly upraveny desítky prostranství a vysázeny tisíce dřevin po celém městě. Spolek stál i u zrodu městského parku Michalov. Klíčovou úlohu zde přitom sehrál právě již zmíněný Dr. Riedl, na jehož přání se bažinatý les počal měnit v přívětivý okrasný sad.

„Hned od počátku bylo ideálem spolkovým, aby les Michalov přetvořil se postupně v park nejen stromovím, ale i ozdobnými křovinami a květinami vyzdobený a dle přání Riedlova i umělou skalkou s příslušnou květenou okrášlený.“ Těmito slovy připomíná Vilém Šalek v roce 1930 ve svém ohlédnutí za padesátiletou činností okrašlovacího spolku počátky parku Michalov. Přelom ve vývoji Michalova, tehdy ještě spíš lužního lesa, přinesl rok 1903, kdy se město začalo připravovat na pořádání zemské výstavy. Šalek píše: „Po dosti značných bojích přistoupilo město na přeměnu Michalova v moderní park. Podrobné plány provedl zahradní architekt, inspektor pražských sadů, František Thomayer, takže během několika roků nevlídný, tmavý, bažinatý les Michalov, komáry zamořený a smrdutým česnáčkem zavánějící, stal se chloubou Přerova a nejkrásnějším útulkem přerovského obyvatelstva.“

Sadové úpravy probíhaly s přestávkami několik desetiletí. Na vybraných plochách byly postupně káceny stromy a vytvářeny palouky. Pravidelnou část, včetně sníženého parteru, tzv. francouzské květnice, tvořily, a dnes opět tvoří, ornamentální květinové záhony doplněné kvetoucími keři na kmínku. V blízkosti hudebního altánu i restaurace byla úprava řešena kulovitými javory v pravidelném sponu. Na úpravách parku se v průběhu 1.poloviny 20.století postupně podílelo více městských zahradníků. Patrně nejvýznamnějším z nich byl zahradní architekt František Procházka, za jehož působení bylo mj. ještě do 1.světové války vybudováno zahradnictví s palmovým skleníkem, jako zázemí pro údržbu parku. Ještě v 60. letech minulého století byl Michalov vyhledávaným místem odpočinku. Konec 70.let a především pak léta 80. představují pro Michalov období úpadku a devastace. Vše se podřizuje maximálnímu snížení provozních nákladů. Mizí unikátní alpinka, většina záhonů zarůstá travou, pěšiny pokrývá asfalt, dobový mobiliář končí v kovošrotu. Posléze jej následuje i celý palmový skleník. Avšak i přes úpadek, který Michalov v této době prodělal, zůstal díky své tradici, dochovaným hodnotám a vhodné poloze nejvýznamnějším objektem veřejné zeleně ve městě. Z tohoto důvodu byly již v roce 1991 zahájeny první práce na revitalizaci parku.

Když v roce 1992 Ministerstvo kultury prohlásilo městský park Michalov nemovitou kulturní památkou, neskrýval jeho staronový vlastník, město Přerov, obavy o jeho budoucnost. Měla-li se tato někdejší chlouba města opět stát vlídným místem odpočinku, očividně vyžadovala po dlouhých letech zanedbané péče rychlou a nákladnou pomoc. Zdálo se, že přísné podmínky památkové péče mohou práce na obnově parku pouze zdržet a možná až neúnosně prodražit. Nicméně ještě v devadesátých letech se městu podařilo provést rozsáhlá pěstební opatření na stávajícím porostu a vysázet desítky vzrostlých dřevin.

V roce 2000 přijalo městské zastupitelstvo velkorysý program, který si sebevědomě klade za cíl nejen obnovu historické části parku, ale i jeho rozšíření a další rozvoj. Krůček za krůčkem se před očima návštěvníků počala měnit tvář Michalova.Každá i sebenepatrnější úprava musela ctít přísné požadavky památkářů i ochránců přírody. Do parku se vrátily pestrobarevné záhony letniček a trvalek. Čest svému jménu konečně dělá i francouzská květnice lemovaná desítkami stromkových kalin, šeříků a růží. Nevzhledný asfalt opět nahradily přírodní materiály. Pocit svěžesti dodává parku vodotrysk opravené fontány a šťavnatá zeleň zavlažovaných trávníčků. Krásy tohoto pozoruhodného sadovnického díla může každý návštěvník obdivovat na některé z mnoha stylových laviček.

Pro generace Přerovanů je neodmyslitelnou součástí parku Michalov i stejnojmenná zahradní restaurace, rovněž nemovitá kulturní památka. Leckoho možná překvapí, že její historie, na rozdíl od parku, sahá až hluboko do 19. století. Když se v 70. letech město Přerov rozhodlo zakoupit část Michalova - jak uvádějí historické prameny, nevlídného, tmavého, bažinatého lesa - stála již na jeho okraji tzv. bůda, výletní hospoda, pokrytá doškovou střechou. V roce 1892 byla na jejím místě vystavěna podle plánů městského stavitele Viléma Žáka restaurace nová. Vzrůstající zájem návštěvníků poté, co byl v Michalově na počátku 20. století zřízen městský park, si v roce 1910 vynutil rozšíření levé poloviny domu o dvorní křídlo. Budova měla v té době členitou fasádu s průčelím tvořeným pásovou bosáží. Velmi honosný byl interiér, zejména sál. Ten byl na stěnách zdoben pilastry s ozdobnými hlavicemi. Okna skýtala nádherný výhled do upraveného parku. Generální oprava restaurace v roce 1968 znamenala likvidaci původního členění fasády a úpadek budovy vůbec. Po čtvrt století, i díky zanedbané běžné údržbě, stavba dále chátrala. V roce 1994 nechalo město vypracovat stavebně-historický průzkum, jenž naznačil směr, kterým by se úpravy restaurace měly v budoucnu ubírat. Do jaké míry se nakonec tomuto místu podařilo navrátit jeho sváteční atmosféru, může dnes posoudit každý z nás.

Městský park Michalov zůstává i přes rozsáhlé sadové úpravy, jimiž prošel na počátku minulého století, mimořádně cenným krajinným prvkem, vytvářejícím příznivé životní podmínky stovkám původních druhů živočichů i rostlin. Dochovaná rostlinná společenstva pokrývající souvislé plochy pod letitými duby vytvářejí již od časného jara pro milovníky přírody malebné scenérie. Každý rok, dlouho před tím, než se na záhonech objeví první letničky, mohou návštěvníci parku obdivovat křehkost sněženek, ladoněk, křivatců i zlatohlavých lilií, připomínajících typický jarní aspekt někdejšího lužního lesa. Každý z mohutných dubů, který ze své majestátní výšky již před stoletím shlížel na rodící se Thomayerovo dílo, je sám o sobě složitým ekosystémem, jenž ve větvích, kořenech, kmeni i kůře poskytuje azyl nesčetným organismům. Většinu z nich, zvláště bezobratlé živočichy či nejrůznější druhy hub, zpravidla na první pohled ani nezaznamenáme. Málokdo však projde parkem, aniž by v kteroukoliv roční dobu nezahlédl některého z početných zástupců koncertujících opeřenců nebo alespoň dovádějící veverky. Vzácností zde nejsou ani sovy nebo netopýři. Snad největší botanickou zvláštností parku je pupavík pampeliškový. Do Michalova se tato žlutokvětá bylinka dostala pravděpodobně náhodou, až při parkových úpravách. A díky této náhodě je dnes Přerov v naší zemi jediným známým místem jejího výskytu. Od roku 1994 je park Michalov, v duchu platného zákona o ochraně přírody, registrován jako významný krajinný prvek.

Jedním z nejdůležitějších mezníků novodobé historie parku byl rok 2004. Obnova historické části parku, v duchu programu přijatého počátkem roku 2000, je v tu dobu, až na drobné výjimky, s velikým předstihem dokončena. Po 100 letech od zahájení realizace prvních velkorysých Thomayerových plánů může park svým návštěvníkům opět nabídnout krásu a pohodu, kterou celá generace Přerovanů mohla až donedávna obdivovat jen na dobových fotografiích. Přibylo několik hektarů upravených ploch. Novému vstupu od severní brány dominují dvě atraktivní lávky z dubového dřeva přes bývalou Koželužku. Ty spolu s francouzskou květnicí a působivým rozáriem tvoří základ nové příčné osy, dokladující harmonickou symbiózu původních parterových úprav s prvky moderní zahradní architektury.

Příjemné oživení přinesla tři dětská hřiště a zcela určitě i po letech opětovně otevřená restaurace. V tomto novém hávu, vskutku slavnostním, roku 2004 přivítal park Michalov historicky první ročník Slavnosti léta.

Tak trochu ve stínu oslav významného jubilea parku byla během Slavnosti léta zpřístupněna veřejnosti naučná vlastivědná stezka s poetickým názvem Přerovským luhem. Ta nás na dvanácti kilometrech lesních pěšin, chodníků a polních cest provází rozmanitými ekosystémy podél řeky Bečvy a upozorňuje na místní zajímavosti. Celkem osmnáct bohatě ilustrovaných informačních tabulí umožní návštěvníkovi nahlédnout do dávné historie i současnosti města, poodhalí složité zákonitosti vývoje lužní krajiny, představí stovky původních organismů. Trasa naučné stezky nás na dvou posledních zastaveních přivádí právě do Michalova - místa, kde se symbolicky snoubí hodnoty kulturního dědictví s krásou přírody. Stejně jako v dobách svého vzniku i dnes městský park u každého vstupu vítá přáním „Posvátno budiž tobě, co jest k potěše i ostatním“.

Městský park Michalov - fotogalerie

Skleníky v parku Michalov