Město Přerov

Tragédie na Švédských šancích se stala krátce po skončení druhé světové války. V pondělí 18. června roku 1945 se Karpatští Němci ze Slovenska, slovenští Maďaři a Slováci vraceli z války domů. Vlaku, v němž cestovali, si na přerovském přednádraží všimli příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky. Nemilosrdně je nechali vyvléct z vagonů a dovlekli na kopec nad Přerovem. 

Rozhodující roli v tomto smutném příběhu sehrál důstojník Karol Pazúr, který tvrdil, že v transportu jsou příslušníci SS, kteří mohou za válečná zvěrstva. Sestavil popravčí četu, která dostala jasný povel: zastřelit gestapáky. Samozvaný mstitel ještě ten den navštívil Místní národní výbor v Lověšicích a vyžádal si silné chlapy k vykopání hromadného hrobu. Dvacet sedm mužů až do jedné hodiny ráno muselo hloubit jámu – a pak nastal čas kruté odplaty. Lidé z transportu, kteří neměli s jednotkami SS nic společného, se museli svléct do spodního prádla a odevzdat svým vrahům peníze, šperky, vkladní knížky i doklady. Pak byli kulkou do týlu nemilosrdně zastřeleni. Pamětníci vzpomínali na muže a ženy, kteří prosili a modlili se k Bohu, na děti, které hystericky plakaly. Nikdo ale nedostal šanci – žádná ze sto dvaceti žen, žádný z dvaasedmdesáti mužů, žádné z pětasedmdesáti dětí… Akt pomsty skončil 19. června krátce před půl pátou ráno, kdy byl hrob o velikosti 17x2x2 metry plný mrtvých těl. Jejich vrazi pak spokojeně odjeli do Bratislavy. 

Exhumace těl byla provedena až o dva roky později – na podzim roku 1947. Muži byli pohřbeni v Přerově, zatímco ostatky žen i dětí byly převezeny do krematoria v Olomouci a jejich popel byl ve dvou bednách uložen na olomouckém hřbitově. Teprve v roce 2017 se podařilo ostatky žen a dětí převézt a důstojně uložit na přerovském hřbitově - a tak po 72 letech spočinuly všechny oběti konečně vedle sebe.