Město Přerov

První zmínka o vsi pochází z roku 1318, tehdy v Čekyni stávala tvrz. V roce 1581 koupil čekyňské panství Tas Podstatský z Prusinovic, jehož syn Tas Václav postavil roku 1618 v Čekyni renesanční čtyřkřídlý zámek. Při obsazení Přerova švédským vojskem v roce 1642 přepadl jeden oddíl i Čekyni a uvedl ji v žalostnou zhoubu. Třicetiletá válka byla pro Čekyni katastrofou, protože zatímco před ní zde stálo 29 domů a žilo asi 203 obyvatel, po válce zůstalo 7 domů a 49 obyvatel. Panství střídalo majitele, 12. září 1697 koupila Čekyni s pivovarem a lihovarem, Penčičky, Žeravice, Lhotku Marie Terezie ovdovělá hraběnka Windischgrätzová pro svého syna Leopolda. Tím se dostala Čekyně k Přerovu, a to až do roku 1780. V té době patřila Čekyně Arnoštovi, svobodnému pánovi Petrášovi, který ji prodal 1. října 1801 Antonínu, svobodnému pánovi Braidovi. Ten zavedl na statku chov jemnorouných ovcí a roku 1804 založil ve vsi továrnu na sukna. Dělníci si postavili domky v ulici, která dodnes nese název Borošín. Za nového majitele Josefa, svobodného pána z Eichhofu na Rokytnici, zanikl chov ovcí a roku 1863 i samotná továrna. Zaměstnání nacházeli obyvatelé ve vápencovém lomu nebo při výrobě tvarůžků. Spolkový život rozvíjel od roku 1907 Čtenářský spolek , dále pak hasičský, založený roku 1913, Národní jednota z roku 1913 a FDTJ od roku 1922.

Na návsi stojí kaple sv. Jana a Pavla, která byla přestavena ze zrušené barokní kontribučenské sýpky roku 1874. U zámku se rozkládá areál hospodářských budov, mj. ovčín s mansardovou střechou z roku 1710. Vedle přístupové cesty k zámku stojí barokní kaple, zasvěcená pravděpodobně sv. Anně. Na vrchu v severní části vsi vyrostl začátkem 20. století komplex obytných budov, který vlastnili majitelé přerovské firmy Heinik, dědici a spol. - Angličané Benn a Dare.

V zámku byla od roku 1931 dětská ozdravovna Ch. Masarykové. V současnosti slouží mládeži dětský tábor u vodní nádrže Velká Čekyně.

Z rodáků je možné jmenovat Ignáce Florika (6. 6. 1872 Čekyně, 28. 6. 1951 Čekyně), který stál modelem k soše Jana Žižky od prof. Bohumila Kafky, stojící v Praze na Vítkově.