Město Přerov

Lověšice leží 5 km na jih od Přerova, v rovině s nadmořskou výškou 206 m. První zmínka o obci pochází z roku 1290, kdy se Lověšice uvádějí mezi lokalitami ležícími od Olomouce za řekou Moravou, které podle privilegia daného biskupem Theodorichem podléhaly kroměřížskému městskému právu. V roce 1481 spojil Václav Skrbenský z Doloplaz Lověšice s Horní Moštěnicí a později zaniklou vsí Štolbach - a pak spolu sdílely společný osud jako biskupský lenní statek Horní Moštěnice až do roku 1848, kdy byli majiteli bratři Jan Ferdinand a František, hrabata z Troyer.

Složení výboru, zápisy z jednání výboru 

Složení výboru, zápisy z jednání výboru 

Složení osadního výboru, zápisy z jednání výboru 

Slované jsou větví indoevropské rasy a objevují se v Evropě až po Kristu, a to pod latinským názvem „Venedae u taceta“. Označením Slované byli nazýváni lidé, kteří si vzájemně rozuměli, naproti němým Němcům, kterým nerozuměli.

Významným rodákem obce je profesor Josef Bartocha, který se narodil 21. března 1859 v domě č. 22. Vystudoval gymnásium v Přerově a stal se ředitelem gymnásia v Uherském Hradišti. Jeho literární a veřejná činnost je bohatá.

V roce 1492 lenní pán v Lověšicích a Horní Moštěnici Václav Skrbenský z Doloplaz prodal lověšický dvůr svým lověšickým poddaným za 84 hřiven. Ti mu pak museli podle smlouvy platit z každé čtvrti o Sv. Jiří 13 grošů a o Sv. Václavu 13 grošů, k vánocům pak 1 kuře. Z každého pustého domu museli platit všichni společně, jako kdyby byl dům obydlen.

V roce 1498 bylo na Zemském sjezdu v Brně usneseno, že robota bude dědičná. Platil pro poddané zákaz stěhování na jiné panství a ženění bez povolení vrchnosti. Za každé povolení musel poddaný zaplatit 5 grošů.

Lověšice měly obecní truhlici ve které byla veliká kniha s nápisem ''CZTVRINEN-PROZESSI", která obsahovala - z doby, kdy se psalo a hovořilo pouze německy - listiny z let 179l -1806 pojednávající o velikém sporu o ''moštěnské čtvrtiny'', které se rozkládaly podle lověšického pastviska, začínaly u moštěnských polí nazývaných ''Uherských'' a táhly se po věžecké hranici podle bochořských polí.

Po roce 1416 nastaly pro Lověšice zlé časy, protože na Moravě byly zaváděny různé náboženské novoty. V červnu 1423 se Táboři zmocnili Přerova a jeho okolí. Lověšice byly v roce 1643 definitivně přifařeny k Horní Moštěnici. Papežská stolice nařídila pro Moravu pozdrav „Pochválen buď Ježíš Kristus“.

Do konce roku 1848 spravoval obec rychtář, který dbal na správné vykonávání roboty a vedl o tom záznamy na zvláštních destičkách. Měl proti ostatním obyvatelům obce některé výhody. Byl např. zbaven roboty, měl právo k výčepu piva a někdy dostal od vrchnosti menší peněžitý plat. Jako své pomocníky měl konšely (v obci 2-3), kteří měli také menší výhody. Odznakem moci rychtáře v obci bylo „právo“. Byla to asi 0,5m dlouhá, dřevěná palička pobitá železnými kroužky a ukončena hlavičkou. Na jednom konci bylo oko, aby se mohlo zavěsit na ruku. Na domě rychtáře byla vyvěšena černá oválná tabule s bílým německo-českým nápisem „RYCHTÁŘ“.

Obec Lověšice byla součástí Horních Moštěnic od r. 1730 do r. 1881. Občané byli většinou negramotní. Neuměli tedy číst, psát ani počítat. Po vydání Všeobecného školského řádu císařovnou Marií Terezií 6. prosince 1774 byla nařízena povinná školní docházka pro děti od 6 do 12 let.

Je všeobecně známo, že duší Sokola byl Dr. Miroslav Tyrš. Od roku 1875 se v obci výrazně upevnilo národní uvědomění. Několik mladých lidí se stalo členy Jednoty sokolské v Horní Moštěnici, kde velmi dobře působil mladý učitel Zikmund.

Je nepochybné, že svou polohou v blízkosti Přerova uprostřed Moravy a ústí Moravské brány byla obec Lověšice předurčena k významnému postavení ve strategických plánech vládců. Nevýhodou Přerova bylo, že ležel na tzv. „Skalické cestě“, která byla také nazývána „výzvědnou cestou z Čech“. Cesta vedla z Olomouce přes Přerov do Uherského Hradiště, Strážnice, Skalice a dále. Z této Skalické cesty přicházelo do Přerova a jeho okolí často veliké nebezpečí.

Dne 28. června 1914 dva výstřely srbského atentátníka Gavrila Principa ukončily život následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda d´Este a jeho ženy kněžny Hohenbergové, rodem Chotkové, když byli v Sarajevu na letních vojenských manévrech. Byl to poslední důvod k vyhlášení války.