Město Přerov

moderní město s mamutí historií
Mamut

Vyhledávání

Historie Lověšic: Lověšice

Pohled   pozdrav z Lověšic

Slované jsou větví indoevropské rasy a objevují se v Evropě až po Kristu, a to pod latinským názvem „Venedae u taceta“. Označením Slované byli nazýváni lidé, kteří si vzájemně rozuměli, naproti němým Němcům, kterým nerozuměli.

O obyvatelích Moravy jsou písemné zprávy až od 2.století n.l. Asi před 30.000 lety byla celá severní Morava pokryta až po Krkonoše a Jeseníky mohutnými ledovci.

Když tyto ledovce ustoupily více na sever, oteplilo se, nížiny se pokryly travnatou stepí, bažinami a lesy. Tehdy chodil v lověšické krajině slon, mamut, medvěd a jiná zvířata. Jejich zbytky byly nalezeny v Předmostí u Přerova. V Lověšicích byl v roce 1906, když se rozšiřovalo přerovské nádraží mezi drahou a moštenskou silnicí, nalezen asi v hloubce 3m mamutí kel a mnoho zvířecích kostí.

Při kopání základů domu A. Němečka byl nalezen bronzový nůž. Od roku 822 jsou na Moravě známé rody: na severu při řece Ohři to byl rod Holasiců a na jihu při řece Dyji rod Lověticů.

V čele každého rodu byl nejstarší člen rodu, který byl zároveň majitelem hospodářského dvora – asi muž jménem Lověch. Tak někdy v 6.století n.l. založili naši předkové Lověšice. O stáří obce svědčí i zaokrouhlená podoba návsi. Takové obce se nazývají „okrouhlice“. První písemná zmínka o Lověšicích se vyskytuje v latinsky psané listině z 19.června 1290 pod názvem Lobsczicz. Listinu napsal v Hulíně olomoucký biskup Dětřich.

Název obce se běhěm staletí měnil:

  • 1261 Lowschicz
  • 1290 Lobsczicz
  • 1320 Slomessicz
  • 1675 Lowiessice
  • 1720 Lobieschitz
  • 1749 Lowessitz
  • 1846 Lowissice
  • 1872 Lowieschitze (Lověšice)

První pečeť obce pochází z roku 1720: „ OBECZNI – PECZET – DIEDIN – LOBIESCHITZ“

Obecní pečeť z roku 1749: „ OBECZNI – PECZET – DIEDIN – LOWESSITZ“

Znak obce: Položená radlice a nad ní snop obilí.

pečeť, obrázek se otevře v novém okněpečeť2, obrázek se otevře v novém okněpečeť3, obrázek se otevře v novém okně

Prapor obce měl stejný znak. Barva obce je bílá a zelená.

Obec měla svoji truhlici, která byla posvátným předmětem. Byly zde ukládány důležité pergamenové listiny a smlouvy na odúmrť, na osvobození z roboty a jiné důležité listiny. Byly zde uschovány registra dědiny, kam se zapisovaly kupy, smlouvy svatební i poručenské.

Do truhlice se ukládaly sirotčí peníze a obecní pečeť. Truhlice se neotevírala libovolně. Byla proto uzamčena na tři zámky, od kterých byly klíče svěřeny rychtáři, jednomu z konšelů a vážené osobě v obci. Bez přítomnosti těchto osob nemohla  být truhlice otevřena. Pečeť se z obecní truhlice vyzvedávala pouze při velkém nebezpečí, nebo když se přikládala k úřední listině, jako souhlas s nadřízením vrchnosti. Ke ztrátě obecní pečetě došlo v roce 1731, kdy lenní majitelé Žálkovští ze Žálkovic poddané z Lověšic nutili k „nějaké věci a ti nechtěli svoji pečeť k novému závazku přiložit“. Proto Žálkovští žalovali na lověšické u samého kardinála Schratenbacha, jako jejich vrchnímu pánu. Žálkovští neuvedli důvod, proto se lověšičtí vzpírali a tak od kardinála dostali 25.května 1731 důtku, že pečeť „nedostatečně uschovali“.

Lověšice mají rozlohu 235 ha, v nadmořské výšce 206 m nad mořem. Přes obec teče potok, původně nazývaný „Jezero“ , protože se při každém větším dešti rozléval po okolí. Mezi potokem a domkem číslo 49 (Stará Vochtrovňa, Špitál) byla bažina, která se nazývala „Teletník“(Telák) a sloužila jako močidlo na len, který poddaní v obci pěstovali pro moštěnskou vrchnost. Bažina byla porostlá vrbami a olšemi.

Od roku 1913, kdy byl potok zregulován, prohlouben a břehy upraveny, se nazývá „Svodnice“. Při regulaci zmizela i bažina „Teletník“. Při úpravě potoka přišli dělníci na několika místech na dubové kmeny, skoro již zkamenělé, které byly svědky toho, že mezi Lověšicemi a Horní Moštěnicí se rozkládaly lesy. Les starý lověšický a Les stonkový. Po likvidaci lesů vznikly zde pastviny „Čtvrtiny“, na kterých v roce 1593 lenní pán Vilém Zoubek ze Zdětína potvrdil lověšickým poddaným právo společné pastvy s moštěnskými. Toto právo znovu potvrdil 1.ledna 1694 na hradě Buchlově Jan Dětrich z Petřvaldu.  Občané Horní Moštěnice chtěli tyto pastviny přeměnit na pole, ovšem s tím lověšičtí nesouhlasili. Vznikl tak v roce 1791 mezi oběma vesnicemi 16-ti letý spor, který byl ukončen za přítomnosti vojska až v roce 1806. Spor řešil i císař.

Mezi Lověšicemi a Bochořem se rozkládalo husté křoví, které zasahovalo až k Věžkám. Křoví poskytovalo často úkryt lověšickým občanům před vojskem a jiným nebezpečím. Tak například 4.prosince 1805 byli v obci ubytováni Rusové, kteří se chystali sedlákům ukrást koně. Ti tajně odvedli koně do křoví, které Rusové při odchodu nenašli. Jakmile vyjížděli na moštěnickou silnici, tak je uviděli, tryskem se vrátili a koně jim sebrali. Křoví zaniklo až kolem roku 1820, kdy zde vznikla pole. Přerov ležel v roce 1217 na takzvané „Skalické cestě“, důležité pro vedení válečných tažení. Cesta se také nazývala „Výzvědná cesta z Čech“. Po této cestě přitáhli k Přerovu v roce 1252 Kumáni, kterým padlo za oběť na 4 tisíce lidí. Mnoho žen a dětí bylo odvlečeno do otroctví. V březnu 1253 přitáhl po této cestě se svým vojskem uherský král Béla IV. Lověšice vždy velmi utrpěly.

Lověšice byly od svého založení majetkem českého knížete. Po založení olomouckého biskupství v roce 1063 se staly jeho majetkem. Jelikož majetek olomouckého biskupství byl rozložen po celé Moravě a nebyl přehled o odváděných daních a pohybu poddaných, rozhodl se olomoucký biskup Konrád I. „Bavor“, že část majetku bude udělována jako léno (pronajímáno) rytířům a šlechticům. K tomu vydal v roce 1320 podmínky, kterými se musel řídit každý, kdo dostane nějaké léno. Podmínky platily i pro Lověšice:

  1. Vladyka, který dostane léno, musí být vždy jmenován olomouckým biskupem
  2. Když vladyka zemře, bez mužských potomků, vdova musí odejít a olomoucký biskup udělí léno novému vladykovi
  3. V případě, že zůstane vdova s mužským potomkem, který je nezletilý, dostane od olomouckého biskupa určeného poručníka a vdova zůstane na panství do plnoletí staršího syna, který bude olomouckým biskupem jmenován lenním pánem

Tyto podmínky platily až do 28.října 1918, kdy vznikla Československá republika. Od roku 1320 až do 28.října 1918 měly Lověšice celkem 64 lenních pánů. Biskup se scházel s leníky v jeho pokoji, za přítomnosti představitelů moravského hejtmanství. Ti poděkovali jménem biskupa leníkům za jejich účast a oznámili, že příští den se bude konat přísaha. Druhého dne vstoupil biskup do manské soudnice ve společnosti kanovníků, prelátů a kněží.

Biskup se postavil před tabuli ozdobenou starobylým kobercem a pronesl k leníkům řeč. Tím byla ceremonie ukončena. Další část se konala při prvním zasedání manského soudu na zámku v Kroměříži v manské soudnici. Biskup v přítomnosti kanovníků a prelátů byl oblečený v pontifikáliích a s prsteny na rukou se posadil na biskupský stolec, který byl slavnostně ozdoben koberci a prostor osvícen svícemi.

Leníci jeden po druhém přistupovali k biskupovi, poklekli před ním a vložili mu do rukou své ruce spjaté v prosebném gestu. Leník pak políbil biskupova kolena, vstal a vestoje pronesl přísahu s napřaženou pravou rukou dvěma vztyčenými prsty směrem k biskupovi: „Já, na to přísahám Pánu Bohu, že chci věren býti vysoce důstojnému a osvícenému knížeti a pánu, panu…z Boží milosti císařské, biskupu olomouckému, královské kaple české hraběti a jeho milosti císařské radě a kostelu jeho milosti knížeti olomouckému, ze zlého se vymanit a k dobrému pomáhati. Jakožto věrný muž, tak mi dopomáhej Pán Bůh, Blahoslavená Panna Marie, Matka Boží i všichni svatí.“ Biskup podal leníkovi ruku a ten šel k písaři, který zapsal zápis o vykonané přísaze do manských knih spolu s uvedením svědků, kteří byli přísaze přítomni.

Přísaha manského písaře: „ Já, na to přísahám Pánu Bohu, Matce Boží i všem Svatým a důstojnému v bohu otci a panu … z Boží milosti biskupu olomouckému, že chci a mám úřad písařství práva manského a při témž právu manském  pravě a spravedlivě se míti a spravovati, tajnost rady zachovati při půhonech, svědcích, při registrech i při všem jiném chudému i bohatému, duchovnímu i světskému spravedlivě činiti, nehledě na přízeň , ani žádné dary. Tak mi Pán Bůh pomáhej, Matka Boží i všichni svatí.“

Prvním lenním pánem Lověšic byl Jakub z Újezdce a Lověšic, který v letech 1320 až 1350 spojil Lověšice a Újezdec v jedno panství. Od roku 1350 až 1481 byly Lověšice samostatnou obcí.

V letech 1460 až 1535 je lenním pánem Lověšic rod Skrbenských z Doloplaz. Václav Skrbenský z Doloplaz spojil v roce 1481 Lověšice v jedno panství s Horní Moštěnicí, které trvalo až do roku 1848, kdy se Lověšice staly znovu samostatnou obcí. Od 26.listopadu 1948 jsou Lověšice součástí města Přerova.

Ing. Zdeněk Kubík

7.11.2012 11:04:44 | přečteno 3565x | webmaster

Anketa

Líbila se vám vánoční výzdoba náměstí T.G.M.?
 
87% (128)
 
13% (19)
Všechny ankety a kvízy
 

Vyhledávání v telefonním seznamu úřadu

Pondělí:
Úterý:
Středa:
Čtvrtek:
Pátek:

8.00 - 11.30
8.00 - 11.30*
8.00 - 11.30
8.00 - 11.30*
ZAVŘENO*

12.30 - 17.00
12.30 - 15.00*
12.30 - 17.00
12.30 - 15.00*
 ZAVŘENO*

*) veřejnoprávní jednání na pozvání, objednaní klienti
Technické služby města Přerova Kulturní a informační služby města Přerova Teplo Přerov a.s. Městská policie Přerov Sportoviště Přerov s.r.o. Sociální služby města Přerova, p. o. Městská knihovna v Přerově
Přerov - znak města

Magistrát města Přerova
Bratrská 709/34
Přerov I-Město, 750 02 Přerov 2
E-podatelna: posta@prerov.eu
ID datové schránky:  etwb5sh
Telefon: +420 581 268 111
IČ: 00301825, DIČ: CZ 00301825 

Návštěvnost

Celkem přístupů: 49962726
Za týden: 214219
Za den: 34506
Online návštěvníků: 749
 
Publikační a redakční systém Public4u © 2000-2021
load