Město Přerov

Již před I. Světovou válkou začala pronikat kopaná na vesnice. A tehdy také našla příznivce mezi mládeží v Lověšicích. Mladí studenti a dělníci po skončení I. Světové války v této zálibě pokračovali a přičinili se o její další rozvoj. Na rozšíření kopané na Přerovsku měly určitě velkou zásluhu i úspěchy tehdejšího klubu SK Přerov.

Ten od svého založení v roce 1908 patřil po dlouhá léta mezi špičku moravské kopané. Ještě po roce 1918 nebyla činnost fotbalových klubů v oblasti Hané nijak řízena a hrála se pouze přátelská utkání. Až v roce 1920 byla založena Hanácká župa fotbalová, došlo i ke sjednocení činnosti některých oddílů.

Hanácká župa fotbalová organizovala soutěže, pohárové zápasy a mezinárodní utkání nejen v oblasti Hané, ale i Valašska a Slovácka. Všechny kluby byly zařazeny do jediné třídy. Mistrovství se hrálo jednokolově vyřazovacím způsobem.

Avšak již v následujícím roce byly kluby rozděleny podle výkonnosti do I A třídy a I B třídy. Mistrovství se hrálo dvoukolově – každý s každým.

Přibližně ve stejném období v roce 1920 byla založena hanácká pobočka Svazu československých soudců fotbalových, která si činila nárok na to, aby obsadila řízení všech mistrovských a přátelských zápasů rozhodčími, kteří byli jejími členy.

V roce 1925 se projevily první snahy o provozování kopané v naší obci. Několik nadšenců založilo fotbalový klub pod názvem FK Lověšice. Pod tímto názvem sehrály přátelské zápasy s podobnými kluby v okolních obcích. Jejich soupeři byly Říkovice, Bochoř, uliční družstva z Přerova. S nimi sváděly první boje na jediném volném pozemku, kde se dala kopaná hrát – na návsi před kapličkou.

Roku 1924 se FK Lověšice utkaly se Spartou Přerov. Mužstvo Lověšic odehrálo toto utkání ve složení: Kundl, Tomeček, Uhlíř, Zamykal, Němeček, Svoboda, Kubík (kapitán), Bartek, Dohnal, Lejsek a Čapek.

FK Lověšice sice sehrál několik zápasů, avšak za člena Hanácké župy fotbalové se nepřihlásil. Nebyla to jen otázka hřiště, které zdaleka nedosahovalo ani minimálních rozměrů, ale přistupovala k tomu i otázka výstroje, vedení, organizace a nakonec i financí.

Potíže s hřištěm se vyskytly dávno před založením organizované kopané. Na zákrok obyvatel, kteří bydleli na návsi, zakázala Obecní rada hrát fotbal „okolo kaple“ a sportovci se museli přestěhovat na „Býčí louku“, která byla u brněnské trati, asi v polovině cesty mezi Lověšicemi a Bochořem. Tam však mohli hrát jen tehdy, když byla sklizena tráva. To znamenalo, že se na hřiště dostali jen v červnu, říjnu a listopadu.

Barva dresů FK Lověšice byla rudá a bílá.

Ing. Zdeněk Kubík