V roce 1498 bylo na Zemském sjezdu v Brně usneseno, že robota bude dědičná. Platil pro poddané zákaz stěhování na jiné panství a ženění bez povolení vrchnosti. Za každé povolení musel poddaný zaplatit 5 grošů.
Na své poddané v Lověšicích byl velmi přísný rod Zoubků ze Zdětína. Byl to Jan Bohuslav Zoubek (1563 – 1583), který vyžadoval mnoho nepovinných robot. V roce 1580 jej lověšičtí poddaní prosí, aby je tak neutiskoval. Tato prosba však nebyla vyslyšena a proto se obrací o pomoc k olomouckému biskupovi Stanislavu Pavlovskému. Ten napsal Janu Bohuslavovi dopis, ve kterém ho žádal, aby byl na poddané mírnější. Tato žádost nebyla rovněž vyslyšena, protože biskup byl Janu Bohuslavovi zavázán, když si od něj půjčil 310 zlatých na svoji cestu do Říma. Poddaní z Lověšic se obrátili se stížností na manský soud v Kroměříži. Po vyslyšení svědků vynesl soud po první adventní neděli roku 1600 své rozhodnutí, kterým stížnost lověšických zamítl a potvrdil vyžadované roboty:
Nejkrutějším z rodu Zoubků však byla paní Salomena Zoubková, bigotní katolička, která když sedláci nechtěli vykonávat nepovinné roboty, zavřela všechny do vězení, kde nařídila topit, až omdlévali a skoro se udusili. Její druhý muž nařídil poddaným, aby dělali došky. Když neuposlechli, zavřel je do vězení, všechny otvory nařídil ucpat tak, aby tam byla tma a tak dlouho je tam hladem trápil, až se podvolili. Manželé jezdili čtyřspřežím cestou necestou přes nejkrásnější úrodu a bičovali každého, kdo se jim postavil do cesty. Dávali mrskat poddané a neposlušné dávali na zimu do dřevěných bud a ty postavili na zamrzlou řeku Moštěnku. Z radosti i vzteku střílel z ruční pistole do oken, když projížděl obcí. Když si ženy při práci zpívaly, nařídil jim v zámecké zahradě svléci a nechal je bičovat.
V Čechách nastaly nepokoje a proto císař Leopold I. vydal 28. června 1680 robotní patent, který byl prvním pokusem o jednotnou úpravu poddanských povinností. Stanovil maximum robotních prací na 3 dny v týdnu a šlechtě zakázal zvyšovat dávky roboty. Vrchnost vydala v roce 1698 pro selský stav řád, ve kterém stanovila:
Dne 27. ledna 1738 vyšel robotní patent Karla VI., kterým byl obnoven počet i délka robotního dne na 10 hodin s 2 hodinovou přestávkou. Robotní jízdní (s potahem) se museli dostavit na místo, kde měli robotovat o 6 hodině ranní, robotníci pěší robotovali a senoseči o žních. Ti se museli dostavit na místo, kde měli pracovat o 6 hodině ranní. Měli půl hodiny na snídani, na svačinu a 1 hodinu na oběd. Muži robotovali od 18 do 55 roků, ženy od 17 do 50 roků, děti od 13 let.
V roce 1750 byl pro olomoucké arcibiskupství vydán tzv. Čeledínský řád, který byl sepsán pannou abatyší kláštera sv. Dominika a sv. Kateřiny v Olomouci. Platil i pro lověšické poddané.
V roce 1770 přivezl do Přerova svobodný pán Petráš „zemáky“. Pro jejich používání se v obci u sedláků zvedl veliký odpor, protože je k pěstování nutila vláda a té sedláci nevěřili, protože se obávali toho, že je to na ně nastražené zlo. V obci se šířila pověst, že zemáky jsou zdraví škodlivé a že otupují rozum.
Císařovna Marie Terezie vydala 13. srpna 1775 robotní patent, kde výše a druh roboty byl stanoven jednotně bez ohledu na dosavadní obyčeje a to výhradně podle zámožnosti poddaných:
Pracovalo se:
V neděli a ve svátky robota nebyla. Každý si byl povinen opatřiti stravu za své peníze. Tento patent platil až do roku 1848.
Dne 1. listopadu 1781 vydal císař Josef II. patent o zrušení nevolnictví:
Po zrušení nevolnictví se vytvořily předpoklady pro zrušení poddanství a nenáviděné roboty. Společenské a politické poměry se spolu s hospodářskou situací během první poloviny roku 1848 natolik zostřily, že okolí císaře Ferdinanda V. se začalo vážně zabývat poddanskými poměry. Nenáviděná robota byla na Moravě zrušena 1. července 1848 a 7. září 1848 podepsal císař Ferdinand V. zákon, který rušil poddanství.
Občané obce na tyto zprávy reagovali tím, že se usnesli: „…aby se šlo odpoledne do hospody a aby se použil všechen truňk, co hospoda dá…“
Za zrušení těchto břemen však byla stanovena náhrada pro vrchnost.
Obec Lověšice dostala „Listinu o vyproštění obce Lověšic z ohledu nezměnitelných naturálních dávek“, kde byl jmenný seznam obyvatel a každému stanovena finanční částka za vykoupení z roboty:
Každý pololáník (50 - 80 měřic půdy, 2 páry koní, 6 krav, 4 ks mladého dobytka, 4 ks vepřového dobytka, 20 – 30 ks drůbeže) musel zaplatit 180 zlatých.
Každý čtvrtláník (30 – 50 měřic půdy, 1 pár koní, 4 krávy, 2 ks mladého dobytka, 2 ks vepřového dobytka, 10 – 15 ks drůbeže) musel zaplatit 90 zlatých, což byl celoroční výdělek.
Dne 27. června 1819 se konala v obci „Jízda králů“ o které tehdejší noviny napsaly:
Kolem páté hodiny odpolední, setkali se nešťastnou náhodou chasníci vedoucí krále z obcí Lověšice, Moštěnice, Bochoře a přerovského předměstí Šířavy na lověšických pastvinách. Bylo jich přes osmdesát. Tak jako mezi moštěnskými a šířavskými, tak mezi bochořskými a lověšickými trvalo již delší dobu nepřátelství vzniklé z hospodských muzik a nenadálé setkání poskytlo všem nepřátelským stranám vítanou příležitost, aby si sokové vylíli na sobě dlouho zadržovaný hněv. Přímou příčinou k zahájení nepřátelství byla všestranná žádost, aby jedni druhým vydali krále. Poněvadž žádná strana nechtěla této žádosti, jež by jí to bývalo k veliké hanbě, kdyby se vrátila bez krále a poněvadž pak ještě k tomu byli rozpáleni zavdávanými lihovinami vyhovět, chystala se zmocnit cizího krále násilím a pustili se do boje. Byli ozbrojeni noži, šavlemi a puškami. Jedni doráželi na sebe noži a šavlemi, druzí po sobě stříleli puškami a za několik minut kleslo několik mladíků z koně. Čtyřem chlapcům přestrojeným za krále, ač jeden z nich byl také raněn, podařilo se zachránit, ač byli zle zřízeni. Útěk „králů“ byl znamením ke skončení boje, neboť nechavše boje hleděli je dohonit, pokud ještě mohli se udržeti na koních a pokud jejich koně nebyli raněni. Ale výsledek divoké, nedlouhé bitky byl žalostný. Jako kdyby se srazila nepřátelská vojska: na bojišti leželo 8 mrtvých, 20 bylo těžce raněno a největší počet ostatních lehce. Sotva 10 účastníků vyvázlo bez ran. Z těžce raněných pak zemřelo ještě 5 za nedlouhou dobu. Tak si toto nešťastné honění krále, vyžádalo celkem 13 mrtvých a bylo příčinou toho, že zemská vláda i vrchnostenské úřady zakázaly na dlouhou dobu průvody s vytasenou šavlí a puškami.
Další a zároveň poslední „Jízda králů“ se konala v obci v roce 1910.
Velká dožínková slavnost se konala v obci 6. srpna 1933. Slavnost uspořádal Sbor dobrovolných hasičů spojenou s výletem v zahradě hostince Leopolda Mašíčka a v zahradě hostince Antonína Kubíka. Hlavními pořadateli byli: Antonín Calábek, Josef Kubík (č.91) a František Slováček. Byla to slavnost, která se nikde v okolí v takovém rozsahu nekonala. Slavnost byla zahájena průvodem ve 13,00 hod. z gruntu pana Josefa Brázdy a krátkým projevem předsedy dožínkového výboru Antonínem Calábkem.
Ing. Zdeněk Kubík
Pondělí: | 8.00 - 11.30 | 12.30 - 17.00 |
Magistrát města Přerova
Bratrská 709/34
Přerov I-Město, 750 02 Přerov 2
E-podatelna: posta@prerov.eu
ID datové schránky: etwb5sh
Telefon: +420 581 268 111
IČ: 00301825, DIČ: CZ 00301825
Celkem přístupů: | 49968418 |
Za týden: | 229564 |
Za den: | 61797 |
Online návštěvníků: | 1063 |