Město Přerov

Děti z Lověšic chodily do školy v Horní Moštěnici, kam jejich rodiče od 21. února 1778 odváděli tzv. „školský desátek“:

• za každé dítě 1,5 krejcaru týdně
• pololáník (větší sedlák), čtvrtláník (menší sedlák) za ¼ roku 1 pecen chleba, o velikonocích 3 krejcary a o vánocích 3 krejcary
• podsedník (chudý občan) za ½ roku 1 pecen chleba, o velikonocích 1 krejcar a o vánocích 1 krejcar
• za zápis dítěte ke zpovědi (ta byla často) 1 vejce nebo 1 krejcar
• na dříví za každé dítě 6 krejcarů ročně.

Obec odváděla desátek: 47 snopů ovsa a 47 snopů žita.

Desátek byl zrušen 29. listopadu 1859. Mezi občany sílila snaha o postavení vlastní školy. Po schválení výstavby musel každý občan na výstavbu školy "jednou provždy přispět značnou částkou peněz" Základní kámen k zahájení stavby byl položen 10. května 1881. Škola byla jednotřídní pro 50 žáků. Správcem školy byl jmenován Amant Eugen Pospíšil. Slavnostní otevření školy se konalo 1. března 1882 a vyučování bylo zahájeno 2. března 1882.

Jednání o postavení nové školy se konalo 25. února 1904. Začalo se hledat místo pro její postavení: obecní trávník v teláku, zahrada Obecního domu, Bartoníkův trávník (zde byla škola postavena). Pro stavbu školy bylo vyhlášeno výběrové řízení, které vyhrál stavitel Pivný z Přerova. Ten předložil plán stavby a rozpočet 32.785,- Kč (skutečný náklad byl 35.635,- Kč a 97 haléřů). Stavba školy byla zahájena slavnostním způsobem 10. dubna 1905 v 13.00 hodin, kdy starosta obce František Brázda po projevu poklepal kladívkem na základní kámen. Školní rok byl zahájen 1. září 1905. Učitelem byl znovu jmenován Eugen Pospíšil. V první třídě bylo 54 žáků. Na škole učila řada učitelek a učitelů, ovšem stálými zaměstnanci školy byli od r. 1941 byl Antonín Brázda a Marie Jančíková. Škola byla zrušena 30. června 1974. V přízemí je mateřská škola a v ostatních místnostech je sklad různého materiálu.

Stará škola byla zrušena a prodána 9. května 1906 veřejnou dražbou panu Fr. Ševčíkovi z Přerova za 14.600,- Kč. Se souhlasem okresní školní správy a všech občanů obce zde byl zřízen hostinec U Ševčíků, později U Kubíků.

V roce 1866 probíhala prusko-rakouská válka. Přes obec táhli vojáci rakouské armády až k Olomouci. Byli velmi bojechtiví. V obci měli jeden den odpočinek. Po prohrané bitvě u Hradce Králové 3. července 1866 táhly přes obec zpět rakouské jednotky v naprostém zmatku. Po odchodu Rakušanů přitáhli do obce Prusové, kteří zde prohledávali všechny domy a stodoly. Hledali zde Rakušany, ale nikoho nenašli. V obci se zdrželi několik dní. Občanům brali jídlo, hlavně vejce, slaninu a kávu.

Z radosti nad ukončením války zasadil tehdy osmnáctiletý Rudolf Kubík před svým domem č. 20 strom „akát“.

V roce 1915, když probíhaly kruté boje 1. světové války, vypsalo ministerstvo kultury a vyučování veřejnou soutěž na stavbu pomníků, které měly v obcích a městech připomínat hrdinství našich občanů. Měly tak vzniknout památky na padlé občany. Do této soutěže se naše obec nepřihlásila. Návrh na vybudování pomníku padlým vojínům v 1. světové válce přednesl Obecnímu zastupitelstvu v roce 1919 starosta obce Florián Kubík (/č. 21), jenž pro zřízení pomníku založil fond, do kterého se odváděly určité finanční částky z tanečních zábav, výletů a jiných organizovaných akcí v obci.

V roce 1920 předal na stavbu pomníku nově zvolenému Obecnímu zastupitelstvu vkladní knížku s částkou 400,- Kč, která byla uložena v záložně v Horní Moštěnici. Nově zvolený starosta obce Stanislav Pápežík a Obecní zastupitelstvo se začalo výstavbou pomníku velmi vážně zabývat. Starosta byl pověřen, aby navázal styk s pozůstalými po padlých a vyžádal si od sochaře Urbana z Přerova informaci, kolik by postavení pomníku stálo. Zápis ze schůze Obecního zastupitelstva s pozůstalými po padlých 15. září 1920:

„Na schůzi bylo předloženo v přítomnosti sochaře Poláška z Přerova několik návrhů na podobu pomníku. Na návrh pana Františka Skácelíka, kterému padl nevlastní syn Antonín Kopřiva, byl vybrán návrh pomníku s postavou prezidenta T.G.Masaryka. Návrh byl jednomyslně přijat. Byla oznámena cena pomníku 15.000,- Kč. Pan František Zdražil, otec padlého Františka Zdražila, se vyjádřil, že na vybudování pomníku dá 1.000,- Kč.“

Na schůzi Obecního zastupitelstva 13. února 1921 byl zvolen tzv. „Pomníkový výbor“:

• předseda Metoděj Dohnal
• pokladník Florián Frgal

Dovoz pomníku z Přerova provedlo bezplatně 8 povozů:

Josef Brázda, Florián Kubík, Metoděj Vaculík, František Stojan, František Janda, Josef Olehlík, Arnošt Kubík, Stanislav Pápežík.

Pomník byl slavnostně odhalen na návsi 21. července 1921 za velké účasti lidu a školní mládeže. Počasí bohužel slavnosti nepřálo. Slavnostní projev měl starosta obce Stanislav Pápežík. S dalšími projevy vystoupili zástupci jednotlivých organizací v obci. Protože občané podporovali stavbu pomníku různými sbírkami, byl pomník v roce 1927 úplně zaplacen. Pomníkový výbor přestal pracovat a pokladník Florián Frgal předal Obecnímu zastupitelstvu vkladní knížku s částkou 1.001,- Kč. V roce 1927 byly kolem pomníku vysazeny 4 lípy svobody, a upraveno oplocení a vysazeny růže.

Před okupací Československa fašistickým Německem byl pomník v roce 1938 rozebrán a uschován v zahradě Obecního domu. Po osvobození byl pomník 28. května 1945 znovu postaven a 29. července 1945 slavnostně za velké účasti občanů odhalen. V roce 1950 byl pomník zničen. Nebyl však již obnoven.

Během stavby Severní dráhy císaře Ferdinanda vznikl problém, jak se z obce dostat do Přerova a okolí. Tento problém vyřešil italský stavitel a ředitel stavby železnice v úseku Břeclav – Přerov Vilhelm Asta tak, že vyprojektoval a vybudoval u obce podjezdy. Stavba, kterou prováděli italští dělníci, byla zahájena v roce 1894. Podjezdy byly předány veřejnosti v roce 1902. Se stavbou podjezdů bylo zahájeno i budování cesty z obce k podjezdům a od podjezdů k silnici Přerov – Horní Moštěnice. Cesty byly dokončeny v roce 1896. V roce 1930 byla pak postavena silnice od podjezdů přes vesnici až k potoku Svodnice.

Práce na kanalizaci byly zahájeny v roce 1927 a ukončeny 19. srpna 1929. Kanalizace byla nutná, protože řada domů trpěla vlhkem. Výběrové řízení vyhrála firma Kovařík z Přerova. Celková cena byla 209.889,- Kč a 35 haléřů. Občané platili podle délky kanalizace u svého domu za každý metr 15,- Kč. Při kopání kanalizace našli dělníci na několika místech kostry. Dvě z nich byly nalezeny při kopání přípojky u domu č. 50 a domu č. 51. Kostry byly ponechány na místě.

Až do roku 1848 se v Lověšicích svítilo hořící loučí. Teprve po roce 1848 se začalo používat petroleje. Obec byla připojena na síť přerovské elektrárny 9. června 1920. Zavedení elektrického proudu stálo obec 100.000,- Kč. Této služby však v obci využívalo velmi málo občanů pro její vysokou cenu a pro názory na zavedení elektřiny (např. "je to pekelné zařízení, které bude v obci zabíjet").

Snahou Obecního zastupitelstva bylo odkoupit celou síť do vlastnictví obce a zavést elektrický proud do všech ulic. V čele této snahy stál starosta obce Stanislav Pápežík. Zavedení osvětlení do ulic bylo provedeno v roce 1933. Dne 1. července 1930 byl do obce za vedení starosty Adolfa Zicha "pořízen očekávaný a potřebný telefon", který obec stál 5.600,- Kč.

Telefonní přístroj byl umístěn v místnosti Obecního domu.

Ing. Zdeněk Kubík